21 C 225/2021-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 17 753 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [obec] Součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky dodávky (dále jen„ OPD“). Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 16 146 Kč, splatné ke dni 12. 4. 2020. Dále pak žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 1 507 Kč, splatné ke dni 12. 7. 2020. Žalovaný na tyto faktury neuhradil ničeho, a to ani přes opakované urgence ze strany žalobkyně. Žalobkyně odstoupila od smlouvy v souladu s čl. III OPD, a to ke dni 21. 6. 2020 z důvodu prodlení s hrazením dlužných částek žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, přičemž v souladu s čl. IV. OPD mu za tuto upomínku účtovala poplatek ve výši 100 Kč. Žalovaný je tedy v prodlení s úhradou částky 17 753 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], [PSČ] (prokázáno Smlouvou ze dne [datum]) Součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky dodávky. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 16 146 Kč, za spotřebu elektrické energie ve výši 6,156 MWh, splatné ke dni 12. 4. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]) Dále pak žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 1 507 Kč, za spotřebu elektrické energie ve výši 1, [číslo] MWh, splatné ke dni 12. 7. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]). Žalobkyně zaslala dne 23. 9. 2020 žalovanému předžalobní upomínku s výzvou ke splnění dluhu, ani na tuto však žalovaný nijak nereagoval. (prokázáno dokumentem„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 9. 2020“) 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. žalovanému dodávala elektřinu a související služby. Žalobkyně své povinnosti splnila, neboť žalovanému obě komodity dodávala a jejich dodávku řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by nedoplatky, které mu v souvislosti s dodávkou obou komodit vznikly, uhradil, že jeho povinnost k úhradě vymáhané částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatků nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Úrok byl přiznán ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 753 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu plynu a elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t. 11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).