22 C 129/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 7.1.2009 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou rovněž částku ve výši 6 400 Kč tzv. souhrnný poplatek a to formou 40 týdenních splátek á 410 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím 40 týdnů od data podpisu, tedy 14.10.2009. Jelikož žalovaný na svůj závazek uhradil pouze 3 600 Kč, právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat úhradu celé zbylé neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na dlužné půjčce 10 000 Kč. Neuhrazená půjčka se pak úročí úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. 2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno]., došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k převedení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25.6.2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizováno]. a žalobcem, pak došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky za žalovaným na společnost žalobce [název žalobkyně] O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14.9.2018. 3. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 10 000 Kč spolu s příslušenstvím 2 800 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení z částky jistiny od data postoupení až do zaplacení. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobce, až do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 5.1.2021 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 657 a § 658 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravující smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze rovněž dohodnout úroky. Žalovaný měl půjčku vrátit ve sjednané době. Dle zůstatku částky, kterou žalobce požaduje na poplatku a na jistině, uhradil žalovaný do dne postoupení pohledávky celkem 3 600 Kč. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. „nového“ občanského zákoníku). 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.