25 C 38/2021-31 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 656 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne [datum] převezen příslušníky Policie ČR k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve na zjištění přítomnosti alkoholu v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jeho vlivem. Výsledkem bylo pozitivní zjištění přítomnosti alkoholu v organismu. Za provedení toxikologického vyšetření vzorku krve uhradil žalobce Krajské nemocnici v [obec] na základě faktury [číslo] ze dne 14. 6. 2019 částku 656 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci neuhradil ani na základě zaslané faktury [číslo] ze dne 15. 7. 2019, která zároveň sloužila jako předžalobní výzva. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni i žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalovanému byla žaloba i výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. (tedy na evidovanou adresu místa pobytu cizince v ČR), přičemž žalobci byla výzva doručena do datové schránky, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Úředním záznamem ze dne [datum] bylo prokázáno, že hlídka Policie ČR zastavila osobní automobil, který řídil žalovaný, z důvodu podezření na požití návykových látek. Žalovaný byl hlídkou vyzván na provedení testu na přítomnost alkoholu v dechu, které se podrobil, přičemž dechová zkouška byla provedena s pozitivním výsledkem. Žalovaný po svém zadržení přiznal, že několik hodin před jízdou požil větší množství alkoholu. Žádostí o vyšetření osoby ve [anonymizováno] zařízení vystavenou žalobcem a protokolem o [anonymizováno] a toxikologickém vyšetření spolu s laboratorním výsledkovým listem vystavenými Krajskou [anonymizováno] v [obec] bylo prokázáno, že žalovaný byl dne [datum] převezen žalobcem k lékařskému vyšetření a odběru krve, z jejíhož toxikologického vyplynulo, že žalovaný měl ještě v době vyšetření v těle 1,77 g alkoholu. 4. Daňovým dokladem – fakturou [číslo] ze dne 14. 6. 2019 bylo zjištěno, že Krajskou nemocnicí v [obec] byla žalobci vyúčtována částka 656 Kč za náklady toxikologického vyšetření žalovaného. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce, ten cenu toxikologického vyšetření uhradil dne 10. 7. 2019. 5. Fakturou [číslo] vystavenou žalobcem dne 15. 7. 2019, jakož i přiloženými doručenkami, bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k uhrazení částky 656 Kč, kterou žalobce zaplatil za jeho [anonymizováno] a toxikologické vyšetření s tím, že splatnost faktury nastala 5. 8. 2019. Žalobce zároveň žalovaného poučil o tom, že po marném uplynutí splatnosti bude nucen obrátit se se svým nárokem na soud. 6. Uvedenými listinnými důkazy měl soud prokázané, že žalovaný byl převezen příslušníky Policie ČR k odbornému vyšetření na přítomnost návykových látek do Krajské nemocnice v [obec], kde bylo provedeno jeho vyšetření pro podezření z požití návykových látek, které se potvrdilo. Celkové náklady vyšetření, které vznikly žalobci za provedené odběry, činily 656 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k jejich úhradě fakturou ze dne 15. 7. 2019. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by dosud na požadovanou částku cokoliv uhradil. 7. Podle § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli [anonymizováno] služeb odborné vyšetření, náklady, které mu touto úhradou vznikly, a dále náklady za dopravu vyšetřované osoby do [anonymizováno] zařízení, za účelem tohoto vyšetření. 8. Výše uvedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že náklady žalobce za toxikologické vyšetření žalovaného činily 656 Kč vč. DPH, přičemž ze vzorku krve žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu v organismu žalovaného. Policie ČR tedy v souvislosti se zadržením žalovaného, který řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, uhradila za jeho toxikologické vyšetření výše uvedenou částku a na základě shora citovaného ustanovení má tak žalobce proti žalovanému právo na náhradu nákladů jeho vyšetření, neboť bylo prokázáno u žalovaného požití návykové látky a vyšetření tak není hrazeno ze zdravotního pojištění. Žalobě proto bylo v celém rozsahu vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou zmiňované částky, byl přiznán žalobci i úrok z prodlení v požadované výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.