26 C 98/2021-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 26. 9. 2019 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl částku ve výši 3 900 Kč převodem na bankovní účet žalovaného s tím, že takto poskytnutý úvěr bude splacen do 25. 10. 2019. To se ale nestalo, pročež věřitel nesplacenou část úvěru zesplatnil a vyzval dlužníka k jeho úhradě. Opět bezvýsledně, pročež se nyní se domáhá jeho úhrady žalobou. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Na základě dokazování, provedeného žalobcem předloženými listinnými důkazy, má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žalobcem předložených listin bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky, jejíž výše byla mezi stranami konkrétně sjednána, kdy zároveň byl smluvně upraven způsob vrácení poskytnutých finančních prostředků, stejně jako výše poplatku a případných sankcí pro případ, kdy by dlužník prodléval s plněním svého závazku dlužnou částku věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak. Z žalobcem předložených listin tedy soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena shora citovaná smlouva o úvěru dle § 2395 NOZ, na jejímž základě žalovaný čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. V průběhu řízení pak žalovaný netvrdil a tím méně pak nedoložil opak, že by totiž k takovému vrácení z jeho strany došlo. Z toho důvodu soud uložil povinnost jednak vrátit jistinu, ale zároveň i smluvní pokutu (§ 2048 -2052 NOZ), sjednanou v uzavřené úvěrové smlouvě a dále pak zákonný úrok z prodlení (§ 1970 NOZ). Aktivní legitimace nynějšího žalobce pak plyne z toho, že s původním věřitelem uzavřel dne 18. 3. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení vzniklé žalobci byly tvořeny soudním poplatkem 400 Kč, právním zastoupením advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, 3 x režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH.