13 C 173/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce dne [datum] zahájil řízení, ve kterém se domáhal, aby mu žalovaná jako matka jejich společné dcery [jméno] [příjmení], narozené [datum], vyplatila polovinu příspěvku na péči, který pro svůj zdravotní handicap dcera čerpá, a jenž je vyplácen k rukám matky, která za dceru tento příspěvek i vyřizovala. Konkrétně předmětem tohoto řízení učinil období od března [rok] do února [rok], za které byla k rukám žalované vyplacena částka 168 300 Kč a od [datum] pak nárokoval ze žalované poloviny i zákonný úrok z prodlení, kdy žalovaná mu ani přes výzvy polovinu příspěvku nevyplatila. 2. V žalobě tvrdil, že dcera byla po rozchodu účastníků a ukončení společné domácnosti svěřena rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] do péče matky a jemu určen styk. Účastníci se však poté dohodli odchylně od režimu určeného soudem, kdy se v péči o dceru po týdnu střídají. Příspěvek, na který dceři vznikl nárok, je právě příspěvkem na péči o ni ve smyslu ustanovení § 7 a následující zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Jestliže je tak primárně určen na zajištění pomoci nezletilé dceři třetí osobou při zvládání každodenních potřeb, náleží žalobci polovina tohoto příspěvku, na který nezletilé dceři vznikl nárok, a jehož příjemcem je žalovaná, neboť podle § 21 odst. 2 písm. d) zákona o sociálních službách, je příjemce příspěvku povinen využívat jej na zajištění potřebné pomoci třetí osobou. Taktéž správní orgán, který rozhoduje o poskytnutí této dávky, vyslovil závěr, že žalobce jako otec nezletilé dcery [jméno] má za situace, kdy se na péči nezletilé dcery [jméno] podílí, nárok na část vyplaceného příspěvku. 3. Žalovaná odmítla, že by nárok byl důvodný. Potvrdila, že výše uvedeným rozsudkem byla svěřena dcera účastníků do její péče, kdy k jeho změně nedošlo, a není pravdou, že by se domluvili odchylně od něho, dohoda byla jen ohledně krátkého úseku o prázdninách. Žalobce sám a svévolně porušuje soudní rozhodnutí, nedbá ani zájmů dcery, a ještě z toho tímto způsobem chce těžit. Pokud dceru odmítá dle rozsudku vracet, pak sice o ni fakticky pečuje, ale jedná v rozporu se závazným soudním rozhodnutím, což nemůže požívat právní ochrany a požadavek je tak i v rozporu s dobrými mravy. Dále zdůraznila, že příspěvek, který dcera pobírá, je dávkou dcery, dcera je jejím příjemcem, a je určen na zajištění péče o ni. Podle rozsudku je dcera svěřena do péče žalované, kdy svěření dcery je jediné pro věc rozhodné kritérium, žalobce má určen toliko styk s nezletilou. Žalovaná primárně o nezletilou pečuje i nezletilou zastupuje, a ta je jí svěřena do výlučné péče. Jde také o dávku měsíční, která náleží i při splnění podmínek pro nárok jen za část měsíce, dělení považuje žalovaná tedy za vyloučené, kdy jakékoliv jiné závěry správního orgánu jsou irelevantní. 4. Soud provedl důkaz opatrovnickými rozhodnutími, která jsou pro věc podstatná, a kdy mezi účastníky nebylo sporné, že předmětnou dávku čerpá nezletilá dcera účastníků, jí samotné dávka náleží, a že nárok na ni uplatnila a ve správním řízení v zastoupení dcery vyřizovala žalovaná. [příjmení] rovněž bylo to, že dávka za předmětné období byla vyplácena k rukám žalované, která ji v rámci soužití s dcerou spotřebovává při zajišťování péče o ni, kdy tvrzení žalobce v tomto směru při nařízeném jednání žalovaná potvrdila. Doplnila, že péči zajišťuje sama, není uzavřena smlouva s asistentem či zařízením, a potvrdila rovněž, že za uvedené období žalobci prostředky ani z části nepředávala. 5. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že nezletilá dcera účastníků byla svěřena do péče žalované a žalobci určen styk s dcerou. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dále zjištěno, že návrh žalobce na změnu péče podaný dne [datum] byl zamítnut, kdy z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dále plyne, že tento zamítavý rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Toto nebylo dle soudní evidence dosud skončeno, rodiče jsou ohledně případné změny péče ve sporu, nyní je zadáván znalecký posudek ohledně toho, jaká forma péče je pro nezletilou vhodnější. Žalobce pak v řízení netvrdil, že by spor rodičů o finanční prostředky nezletilé, na rozdíl od úpravy péče, někdy opatrovnický soud řešil, kdy žalovaná uvedla, že jí nic takového známo není, a z úřední činnosti a vnitřních evidencí soudu nic takového také neplyne. Neshody rodičů, které byly soudem řešeny, jako otázka školky nebo trvalého bydliště, byly předmětem opatrovnických řízení, nakládání s finančními prostředky nezletilé dcery, ani konkrétně dávka, která je předmětem tohoto řízení, nikoliv. 6. Další důkazy soud neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci nebyly potřebné. Spor, který byl vyvolán, je primárně v právní rovině, kdy ohledně skutkového stavu není mezi účastníky v podstatě žádná neshoda, s výjimkou toho, zda rodiče pečují o nezletilou oba jako výsledek jejich dohody, či zda jde o stav nastolený žalobcem v rozporu se soudním rozhodnutím. Ze stavu dosud neskončeného opatrovnického řízení je zřejmé, že rodiče jsou ve sporu, kdy se žalovaná brání návrhu žalobce, aby byla její dosud výlučná péče a právo žalobce na styk s nezletilou, změněna na péči střídavou. Z odůvodnění rozsudku č. j. [číslo jednací] vyplývá z bodu 1, že právě až podáním z [datum] se pak žalobce pokoušel o změnu péče, tj. teprve po uplynutí období, za které byla dávka, jejíž poloviny se domáhá, čerpána. Toto se mu nepodařilo dosud, a nezletilá dcera účastníků je stále svěřena, naposledy rozsudkem ze dne [datum], do péče žalované, kdy ke změně tohoto rozhodnutí nedošlo. 7. Žalobce si v žalobě na jedné straně nárokuje část dávky dcery, neboť má za to, že (i on) poskytuje plnění (péči), k jehož úhradě tato dávka slouží, ale na straně druhé chce tuto dávku vydat nikoliv od dcery, která ji na péči čerpá a o jejíž dávku se jedná, ale od matky, která má dceru svěřenu do péče, a proto za ni i o dávku žádala, a k jejímž rukám je tak dávka dceři v souladu s rozhodnutím o svěření do péče vyplácena. V prvé řadě je čerpaná dávka dávkou právě a jen samotné nezletilé dcery a nikoliv žalované nebo žalobce. Jak i sám žalobce uvádí, jde podle § 107 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, o příspěvek, který se poskytuje osobám závislým na péči jiné osoby, od 1 roku věku, nikoliv jejich rodičům. Rodič, opatrovník, nebo jiná osoba, které byla oprávněná osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče, je podle § 19 odst. 2 tohoto předpisu pouze příjemcem této dávky. Sami rodiče kromě toho, že nezletilé dítě zastupují, a to jak při vyřizování této dávky, tak při nakládání s ní, kdy ji i pro dítě spravují, k této dávce žádná vlastní práva nemají. 8. Schází tu tak tzv. pasivní věcná legitimace žalované, a tedy správná volba žalované osoby ve vztahu k povinnosti zaplatit prostředky nezletilé dcery, kdy ani, pokud by snad měla mít povinnost vydat prostředky žalobci dcera, o jejíž peníze se jedná, nelze o to úspěšně žalovat žalovanou, ale právě jen dceru, a které by čistě teoreticky mohlo být jediné uloženo je tak zaplatit. Pokud totiž žalobce v podstatě tvrdí, že dcera čerpá dávku určenou na péči o ni, a přitom dávka na žalobcem vynaloženou péči není poskytována, aniž by si ohledně dávky a péče spolu něco ujednali (pak by šlo o plnění ze smlouvy, které tu ale tvrzeno není), obohacuje se na úkor žalobce, který tuto péči poskytuje, aniž by za ni něco dostával, a jde o nárok z bezdůvodného obohacení na úkor jiného podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Takto by se ovšem mohla, byť i jen teoreticky, obohacovat jen dcera, která žalobci jím v řízení nárokovanou dávku neposkytuje. Jestliže by z toho důvodu mělo být žalobě vyhověno proti žalované matce, pak by se nejednalo v případě vyhovění žalobě o prostředky dcery, které by žalovaná vydávala, a jak žalobce i nárokuje, ale žalovanou odsuzující rozsudek by jí ukládal, aby sama ze svého, nikoliv z přijímané dceřiny dávky, o kterou se zde ale žalobce soudí, platila. Žalobce se však domáhá, aby mu byla vyplácena polovina dávky dcery, jejích prostředků, a takovou povinnost nelze nikomu jinému, pokud by snad měla být odůvodněná, uložit. 9. Žalobce se nedomáhá a ani netvrdí, že by mu měla přímo sama žalovaná tzv. ze svého něco platit, ale domáhá se poloviny příspěvku dcery, tj. zaplacení dceřiných peněz, a to proto, že má poskytovat onu péči, na kterou dcera příspěvek čerpá, resp. také poskytovat. Není zde rozdíl proti tomu, pokud by dcera nezaplatila za onu péči smluvenému asistentovi nebo zařízení. Ani tyto jiné fyzické či právnické osoby by se z titulu poskytované péče nemohly domáhat peněz její matky, ani nikoho dalšího, a úspěšně je žalovat o to, aby oni sami ze svého hradili (pokud by se k tomu samozřejmě oni sami, a nikoliv v zastoupení dcery, nezavázali), protože k jejich rukám je vyplácena dávka na