13 C 386/2021-27 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 4. 6. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně dlužné pojistné ve výši 311 Kč za období od 26. 9. 2020 do 13. 10. 2020 z pojistné smlouvy na pojištění odpovědnosti provozu vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], [číslo] kterou se žalovaný zavázal ročně od počátku pojištění dne 26. 9. 2018 hradit pojistné 5 270 Kč. V doplnění žaloby s odkazem na možnost zvýšit pojistné tvrdila žalobkyně, že pro období od 26. 9. 2020 zvýšila předpisem pojistné na 6 674 Kč, kdy sice uvedla, že dle zákona je třeba 2 měsíce před splatností novou výši pojistného sice oznámit, neuvedla však v tomto směru žádná tvrzení, kdy se (a zda tedy vůbec) toto oznámení dostalo do dispozice žalovaného bez ohledu na to, zda toho využil a seznámil se s ním. Dále nárokovala 300 Kč na poplatku dle sazebníku za pokus o smír ze dne 9. 11. 2020. Žalobkyně se domáhala rovněž i kapitalizovaného zákonného úroku ve výši dalších 32 Kč za období od 14. 10. 2020 do 4. 6. 2021. 2. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že strany dne 26. 9. 2018 podepsaly tvrzenou pojistnou smlouvu, kde se žalovaný zavázal k ročnímu pojistnému 5 270 Kč. Ohledně zvyšování pojistného pak žalobkyně tvrdila pouze, že pojistné zvýšila na 6 674 Kč, ale kdy s touto částkou seznámila žalovaného, a zda vůbec, nebylo ani uvedeno, a tedy nemohlo být v řízení, ani prokázáno. Sazebník předložený žalobkyní, který je evidentně pouze jakýmsi výňatkem, žalovaný nepodepsal, a nelze tak z něho dovodit, že by si strany v něm uvedené úhrady sjednaly, kdy není ani zřejmé, zda sazebník s účinností od 1. 6. 2019 žalovaný vůbec, kdy viděl. 3. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na sjednané pojistné, resp. nárokovanou poměrnou část, z uzavřené pojistné smlouvy podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění. Soud žalobkyni přiznal poměrnou část pojistného, ovšem jen z původně sjednaného pojistného, kdy 26. 9. 2020 byla splatná roční částka 5 270 Kč, na jeden den tak připadá 14,44 Kč. Žalovaná poměrná část pak činí při délce období 18 dnů částku 260 Kč zaokrouhleno, které byly jako důvodné přiznány v souladu s § 2783 odst. 2 o. z. 4. Žalovaný se dnem následujícím po splatnosti pojistného dostal s úhradou platby do prodlení podle § 1968 o. z, kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroku z prodlení dle § 1970 o. z., přestože úrok z prodlení je nárokován až od pozdějšího data. Pro neuhrazenou částku 260 Kč splatnou 26. 9. 2020 tak platí 8,25 % ročně a za žalované období se tak na kapitalizovaném úroku jedná celkem o částku zaokrouhleno 14 Kč, kterou soud rovněž žalobkyni přiznal, když sazba zákonného úroku vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Přiznat nebylo možné zvýšené pojistné, kdy žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení ohledně toho, že ke zvýšení zákonným způsobem došlo, kdy přitom jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dále nebylo možné přiznat i nárokovaný poplatek, který nevyplývá z žádného předpisu, a že by došlo k jeho ujednání, se žalovaným žalobkyně neprokázala, stejně tak nebyla přiznána část nárokovaného kapitalizovaného úroku z prodlení, neboť ani pro ni neexistuje podklad. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř..