13 C 454/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 25. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později k výzvě soudu doplněného, učinila žalobkyně dlužné pojistné ve výši 1 026 Kč za období od 4. 3. 2020 do 11. 6. 2020 z pojistné smlouvy na pojištění odpovědnosti provozu vozidla Škoda Fabia, [registrační značka], [číslo] kterou se žalovaný zavázal půlročně od počátku pojištění dne 4. 3. 2019 hradit pojistné 1 586 Kč. Dále nárokovala 2x 300 Kč na poplatcích dle sazebníku, konkrétně 300 Kč za upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění a dalších 300 Kč za upomínku po zániku pojištění s tím, že na povinnost úhrady účtovaných poplatků byl žalovaný upozorněn dopisem, kterým byl informována o zániku pojištění. Žalobkyně se domáhala rovněž i kapitalizovaného zákonného úroku ve výši dalších 115 Kč za období od 13. 6. 2020 do 25. 2. 2021. 2. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že dne 4. 3. 2019 podepsaly strany tvrzenou pojistnou smlouvu s počátkem od tohoto dne a pololetním pojistným 1 586 Kč. V předpisu pojistného, kterým mělo dojít k navýšení pojistného, je uvedena nová výše pojistného, jeho splatnost, platební údaje a poučení, že pokud žalovaný s navýšením nesouhlasí, aby svůj písemný nesouhlas zaslal pojišťovně ve lhůtě 1 měsíce a pojištění tak zanikne ke dni 3. 3. 2020. Z dokumentu však nelze dovodit, že by se tento do dispozice žalovaného řádně dostal a zda vůbec tak, aby na něj mohl žalovaný reagovat a plynula mu pro to lhůta. VPP žalobkyně v odkazovaném článku 8 odst. 11 zmiňují pouze obecně právo nárokovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním pojistného, o poplatcích nic nestanoví. Sazebník předložený žalobkyní, který je evidentně pouze jakýmsi výňatkem a stejně tak i VPP, žalovaný nepodepsal, a nelze tak z nich dovodit na rozdíl od smlouvy, že by šlo o dohodu stran, když smlouvu žalovaný neuzavíral jako podnikatel. Žalobkyně sama žalovanému zaslala upomínku na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Tato byla v dubnu roku 2020 dle předložené dodejky převzata. V tuto dobu bylo splatné celé žalované pojistné, a nebylo tak nutné a účelné vyzývat žalovaného znovu ještě advokátkou, kdy i v žalobě se tvrdí i další upomínka samotné žalobkyně. 3. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na smlouvou sjednané pojistné, resp. nárokovanou poměrnou část, z uzavřené pojistné smlouvy podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění, ovšem z toliko původně sjednaného pojistného, když v řízení nebyly prokázány skutečnosti, na základě kterých by bylo možné zohlednit navýšené pojistné dle § 2785 a § 2786 o. z. Za žalované období od 4. 3. 2020 do 11. 6. 2020 se při 100 dnech jedná o 862 Kč, když při sjednaném pojistném 1 586 Kč, připadá na každý den zaokrouhleno 8,62 Kč. Nebyl proto důvod nepřiznat jí na pojistném částku 862 Kč v souladu s § 2783 odst. 2 o. z.. 4. Žalovaný se dnem následujícím po splatnosti pojistného dostal s úhradou platby do prodlení podle § 1968 o. z, kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroku z prodlení dle § 1970 o. z., přestože úrok z prodlení je nárokován až od pozdějšího data. Pro neuhrazenou částku 862 Kč splatnou 4. 3. 2020 tak platí 10 % ročně a za žalované období se tedy na kapitalizovaném úroku jedná celkem o částku zaokrouhleno 61 Kč, kterou soud rovněž žalobkyni přiznal, když sazba zákonného úroku vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Přiznat nebylo možné nárokované poplatky, které nevyplývají z žádného předpisu, a že by došlo k jejich ujednání se žalovaným, nebylo v řízení prokázáno, stejně tak nebylo možné přiznat ani další část pojistného a kapitalizovaného úroku z prodlení, neboť ani pro ně neexistuje podklad. 6. Protože účastníci měli v řízení přibližně shodný úspěch, nemá dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) nárok na náhradu nákladů řízení žádný nich. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.