13 C 559/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce dne 21. 12. 2020 zahájil řízení, ve kterém se domáhal, aby mu bylo výživné placené na žalovanou [číslo] [celé jméno žalobce] s účinností od 13. 11. 2019 sníženo na částku 200 Kč měsíčně, a na žalovanou [číslo] [celé jméno žalované] pak od stejného data na částku 300 Kč měsíčně s tím, že u něho k tomuto dni došlo ke změně poměrů. Výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2016 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka [obec], ze dne 6. 2. 2017 č. j. [číslo jednací], kdy konečná výše výživného pro žalovanou [číslo] byla stanovena na 2 650 Kč měsíčně, a na žalovanou [číslo] pak 2 150 Kč měsíčně. Soudy tehdy vycházely z příjmů, kterých žalobce dosahoval při podnikání, 13. 11. 2019 se ale stal práce neschopným pro závažné [anonymizováno], podstoupil následující den první [anonymizováno], začátkem roku 2020 druhou, a jeho stav je nadále vážný. [příjmení] požádat o invalidní důchod a zůstal bez příjmů. Do 26. 11. 2020 pobíral dávky [anonymizováno] pojištění, od následujícího dne pak nemá příjem žádný. Žalovaná [číslo] je i výdělečně činná. 2. Žalované ve vyjádření k žalobě se snížením výživného nesouhlasily, poukazovaly na to, že žalovaná [číslo] byla přijata na vysokou školu, kde bude od podzimu 2021 studovat, žalovaná [číslo] pak studovala do června 2021. Ke změnám došlo na straně matky žalovaných, která změnila zaměstnavatele a má nyní vyšší výdělek, za bydlení pak platí méně, neboť jednotka přešla do jejího vlastnictví, a jsou tak hrazeny již jen služby. Uváděly, že mají dále výdaje za mobilní paušál a na životní a stavební spoření. 3. Při nařízeném jednání žalovaná [číslo] uvedla dále, že si je vědoma skutečnosti, že vyživovací povinnost k ní zanikla k 30. 6. 2021, do té doby však nesouhlasí se žádným snížením. K ukončení studia sdělila, že šlo o nástavbu, kdy ze tříletého studia absolvovala jen dva roky, pokračovat už prostě nechtěla a nastoupila do zaměstnání. Jiný důvod než své rozhodnutí k tomu neměla. Od jara 2020, konkrétně od dubna, již i při studiu pracovala. Žalovaná [číslo] rovněž setrvala na tom, aby výživné snižováno nebylo, kdy obě žalované současně potvrdily, že mají toliko běžné výdaje odpovídající jejich věku, a studiu u žalované [číslo]. 4. Žalobce v návaznosti na to rozšířil žalobu ve vztahu k žalované [číslo] začal se domáhat rozhodnutí, kterým jeho povinnost platby ve vztahu k žalované [číslo] bude od 1. 7. 2021 namísto snížení úplně zrušena. Tuto změnu soud při jednání 21. 9. 2021 připustil. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce měl v době posledního rozhodování tři vyživovací povinnosti, od července 2021 to jsou již jen dvě, když zaniká tato povinnost k žalované [číslo]. Matka žalovaných pak stejně tak měla tuto povinnost k oběma žalovaným, od července 2021 pak již jen k žalované [číslo]. Shodně pak všichni účastníci uváděli i to, kdy bylo naposledy o výživném rozhodováno. Žalované i pak zdůraznily, že žalobce i dříve doplácel výživné v rámci tzv. účinné lítosti až v průběhu [anonymizováno] řízení, a jelikož šlo o sumy poměrně vysoké, mají za to, že je schopen prostředky vydělávat a vydělává. Rovněž dle jejich názoru za žalobcem jde to, že nesplnil potřebné doby pro vznik nároku na invalidní důchod a ani se pro takový případ nepojistil, proto bez ohledu na jeho invaliditu bez nároku na důchod, by měl soud zjišťovat, a vycházet z toho, jaký by jinak měl žalobce příjem, pokud by si pojištění platil. To, že nejde o pojištění povinné, podle nich nehraje roli. 6. Soud provedl dokazování, kdy z výše citovaných rozsudků ze 7. 6. 2016 a 6. 2. 2017 ověřil, že bylo rozhodováno o výživném naposledy tak, jak účastníci shodně tvrdí, a dále provedl důkazy k situaci žalobce. Z rozhodnutí o jeho DPN vystaveného 18. 11. 2019 zjistil, že žalobce je od 13. 11. 2019 práce neschopen, kdy další kontroly pokračovaly až po 30. 6. 2020 a neschopnost trvala. Z potvrzení o vyplacených dávkách OSSZ z 11. 2. 2021 soud dále zjistil, že od 27. 11. 2019 byly žalobci vypláceny dávky nemocenského pojištění, a to až do 26. 11. 2020, kdy se jednalo o částku [číslo] tisíci Kč měsíčně, prováděny z těchto dávek byly exekuční srážky. 7. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že pod č. j. R – 15. 2. 2021 [číslo] bylo rozhodnuto, že se zamítá žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek, kdy nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na tuto dávku. S datem 27. 7. 2021 byl vypracován posudek o invaliditě žalobce, kde za účelem posouzení jeho [anonymizováno] stavu a pracovní schopnosti byl dle obsahu posudku nejprve vyžádán [anonymizováno] nález z 1. 12. 2020, následovaly odborné posudky z onkologie a radioterapie, kliniky otorinolaryngologie a interní gerontometabolické kliniky, vše ve FN HK, kdy byla stanovena míra pracovní schopnosti žalobce snížená o 70 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jedná se o invaliditu 3. stupně, a tato vznikla 12. 11. 2020. Z tohoto posudku, jakož i z potvrzení o [anonymizováno], vyplývá, že žalobce byl znovu od 3. 2. 2020 do 25. 3. 2020 [anonymizováno] na [anonymizováno], kdy první exstirpace [anonymizováno] s [anonymizováno] byla provedena v listopadu 2019, byly zjištěny [anonymizováno] a tumor, v lednu 2020 proběhla [anonymizováno] a zaveden žilní vstup pro obtížné polykání, vzhledem k váhového úbytku, byla zahájena výživa PEGem. Tato pokračovala ještě na podzim 2020, dle posudku došlo k dalším komplikacím po [anonymizováno] a k [anonymizováno]. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 10. 8. 2021 dále vyplývá, že byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí z 15. 2. 2021, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod. Ze zprávy ČSSZ, kterou soud vyžádal, bylo v březnu 2022 zjištěno, že výše uvedená rozhodnutí o invalidním důchodu jsou konečná, neboť žalobce žádné další doby pojištění nedoložil. 8. Ze zprávy ÚP ČR, kterou soud rovněž vyžádal, a na kterou obdržel odpověď ze 14. 2. 2022, bylo zjištěno dále, že žalobci byla poskytována od 28. 1. 2021 do 27. 9. 2021 podpora v nezaměstnanosti, jejíž startovací výše činila do dubna 2021 částku 12 562 Kč, další dva měsíce pak výše podpory činila 9 663 Kč a poslední tři měsíce pak 8 697 Kč. Za měsíc září už byla pozastavena, protože žalobce sdělil, že mu byl přiznán invalidní důchod 3. stupně a nemůže tak souběžně být dávka dále vyplácena. Důchod však žalobce nedoložil, údajně neměl rozhodnutí k dispozici, a proto dále úřad dávku nevyplácel, když důchod může být přiznán i zpětně a na podpoře by vznikl přeplatek. V druhé části zprávy pak ÚP připsal, že se žalobce na telefonickou urgenci dostavil, předložil rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu 3. stupně, který mu byl přiznán zpětně od 12. 11. 2020, kdy rozhodnutí je z 10. 8. 2021. Z toho plyne, že zpráva sice hovoří o přiznání invalidního důchodu, ale na mysli má invaliditu, nikoliv důchod samotný, který přiznán nebyl. Nicméně z tohoto důvodu, úřad vystornoval celou evidenci žalobce, a vyzval ho k vrácení dávek podpory vyplacených ve výši 71 663 Kč celkem, kdy současně, protože nemá pro důchod odpracované roky, odkázal žalobce na oddělení hmotné nouze. 9. Žalobce pak předložil i samo rozhodnutí, ze kterého soud zjistil, že dne 22. 2. 2022 bylo uloženo, že žalobce je povinen vrátit podporu v nezaměstnanosti za období od 28. 1. 2021 do 31. 8. 2021 ve výši 71 663 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory datovaného 1. 3. 2022 vyplývá, že ÚP ČR rozhodl s ohledem na životní a existenční minimum o přiznání příspěvku na bydlení v měsíční výši 4 016 Kč od začátku roku 2022, kdy společně posuzovanými osobami jsou žalobce s nulovým příjmem a další tři spolu žijící osoby. Z oznámení datovaného 18. 3. 2022, pak bylo zjištěno, že přímo žalobci byl přiznán měsíční příspěvek na živobytí 672 Kč od února 2022, který je určen na úhradu základních životních potřeb. Z [anonymizováno] zpráv žalobce plyne, že se i v současné době léčí na interně v [obec], zprávy jsou předávány posudkovému lékaři a z kontroly ve FN HK na [anonymizováno] vyplývá, že i zde jde o zprávu pro posudkového lékaře vždy pravidelně po třech měsících, kdy trvá stav plného invalidního důchodu. Žalobce trpí zvýšenou únavností a kontrolní nález se nemění, známky recidivy zjištěny nebyly. Takové závěry jsou ve zprávě onkologie jak z 3. 3. tak 23. 6. 2022 se závěrem, že pracovní neschopnost trvá. 10. Dokazování bylo doplněno potvrzeními o studiu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná [číslo] byla studentkou Střední zdravotnické školy od 1. 9. 2019, kdy v tomto potvrzení je uvedeno do 30. 6. 2020, má jít ale o chybu, protože potvrzení je vystavováno v září 2021, a žalovaná tvrdí, že skončila studium po dvou letech. Z potvrzení zaměstnavatele žalované [číslo] Kliniky Dr. [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] zde pobírala od dubna 2020 do července 2021 příjem v průměrné výši 27 963 Kč čistého, potvrzení je vystaveno 7. 9. 2021. Žalovaná [číslo] je pak od školního roku 2021 2022 studentkou prvního semestru