15 C 116/2022-32 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 840,83 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě objednávky zajistila u žalovaného dne [datum] dodej [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a dne [datum] odvoz [anonymizováno] s [anonymizováno] a jeho [anonymizováno] na adrese [adresa]. Za tyto služby vystavila dne [datum] fakturu [číslo] znějící na částku 13 840,83 Kč, se splatností dne 7. 10. 2021. Žalovaný však na tuto fakturu ničeho neuhradil. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Žalovaný u žalobkyně objednal dovoz [anonymizováno] a odvoz a [anonymizována dvě slova] na adrese [ulice a číslo] a žalobkyně tyto služby žalovanému poskytla – [anonymizováno] byl [anonymizováno] dne [datum] a odvezen dne [datum] (prokázáno objednávkou – dokladem o provedení práce [anonymizována dvě slova]). Fakturou vystavenou dne [datum] [číslo] znějící na částku 13 840,83 Kč, splatnou ke dni 7. 10. 2021, vyúčtovala žalobkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 6 518,88 Kč, dopravu [anonymizováno] ve výši 1 064,80 Kč, likvidaci [anonymizována dvě slova] [číslo] ve výši 4 817,25 Kč, transport [anonymizováno], jeho [anonymizováno] a odvoz, [anonymizováno] a [anonymizováno] ve výši 1 802,90 Kč a žalovanému poskytla slevu ve výši 363 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě uvedené faktury upomínkou ze dne 20. 1. 2022 a upozornila jej na možnost vymáhání tohoto nároku u soudu (prokázáno upomínkou ze dne 20. 1. 2022). 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na základě objednávky žalovaného pro něj žalobkyně zajistila dodání [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a odvoz [anonymizováno] s [anonymizováno], jakož i jeho [anonymizováno]. Za tyto služby vystavila dne [datum] fakturu [číslo] znějící na celkovou částku 13 840,83 Kč se splatností dne 7. 10. 2021. Žalovaný na tuto fakturu neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla na základě tohoto ustanovení uzavřena smlouva o dílo, na základě níž vznikla žalobkyni povinnost provést dohodnuté práce – tedy dovoz a dodej [anonymizováno], odvoz a [anonymizována dvě slova] a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, sjednanou službu vykonala a řádně vyúčtovala. Žalovaný naopak netvrdil ani neprokázal, že by sjednanou cenu uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 840,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za odvoz a [anonymizována dvě slova]), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako den a předmět objednávky. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná.