15 C 170/2012 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] zahájila řízení o zaplacení výše uvedené částky s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaných na její úkor. K výzvě soudu později doplnila, že jde konkrétně o 24 měsíců ekvivalentu tržního nájemného v období od [datum] do [datum] po 539 Kč měsíčně za užívání garáže žalovanými, o které tvrdila, že patří do společných částí bytového domu [adresa] v [ulice] ulici v [obec]. Nárok opírala o to, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jejíž právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly [datum], je vlastnicí bytové jednotky [číslo] v tomto bytovém domě, k níž náleží i podíl o velikosti [číslo] mj. na společných částech budovy. Žalovaní pak užívají a v režimu společného jmění manželů jsou vlastníky další jednotky v tomto domě, [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], registrované Státním notářstvím v [obec] dne [datum], kdy k jejich jednotce náleží podíl na společných částech o velikosti [číslo]. Později začala tvrdit, že vlastníky nejsou, protože smlouva, kterou jednotku nabyli, je absolutně neplatná. Do konce května [rok] nedošlo k účinkům vkladu, a poté ji [anonymizováno] už nemohl žalovaným prodat. Jednotka v této podobě také nikdy neexistovala, vytvořili ji žalovaní úpravami suterénu a spojením s ním tzv.„ na černo“, a z toho tedy nemohou těžit, protože to neměli povolené a v pořádku. Ohledně garáže žalobkyně tvrdila, že je stavebně i funkčně propojena s domem, je přístavbou k němu, a tedy i součástí společných prostor domu, ke kterým jí svědčí podíl. Žalovaný si ji nechal zapsat jako své vlastnictví do katastru základě zfalšovaného kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] v roce [rok], záznam byl učiněn [datum]. Žalobkyně na stavebním úřadu prověřila spis a zjistila, že kolaudační rozhodnutí z něho se neshoduje s vyhotovením rozhodnutí předloženého před zápisem katastrálnímu úřadu, a neosvědčuje tak vlastnické právo žalovaného ke garáži. Podala proto trestní oznámení, jakož i návrh na opravu chyby v katastru a docílila výmazu záznamu vlastnického práva žalovaného. Garáž ale nadále užívají žalovaní, a to zcela. Z částky tržního nájemného 1 300 Kč měsíčně za garáž připadá na podíl žalobkyně o velikosti [číslo] žalovaná měsíční částka 539 Kč, kterou nárokuje po žalovaných v režimu společně a nerozdílně vydat. 2. Žalovaní od počátku nárok žalobkyně odmítali s tím, že je žalobkyně křivě obviňuje. Garáž je ve vlastnictví žalovaného, který žádal o stavební povolení, garáž postavil, celou stavbu plně uhradil, zkolaudoval, a proto ji užívá. Na stavebním i katastrálním úřadu jsou originály listin, žalovaná potvrdila i to, že jde o výlučné vlastnictví žalovaného. Žalobkyně zaměňuje ručně psaný podklad a strojopisné vyhotovení kolaudační zprávy. Garáž funkčně ani stavebně s domem spojena není, což potvrdil znalec, a žaloba je jen účelová a slouží ke zdržování jiných kauz, které se týkají domu. Všechny náklady na stavbu nesl žalovaný, pozemek pod garáží je [územní celek], žalovaný jej má pronajatý a řádně hradí nájemné, ze společných prostředků vlastníků jednotek nešlo vůbec nic. Naopak touto žalobou se snaží bezdůvodně obohatit žalobkyně, když na stavbu nic nepřispěla, a nemá nárok ani právní ani morální. 3. Při prvním jednání, které se ve věci konalo, doplnily obě strany ve věci tvrzení. Žalobkyně uvedla, že byt jí její předchůdkyně [jméno] [příjmení] ukázala, rovněž dům, který obešly zvenčí, uvnitř jí ukázala sklepy a půdu. Garáže si všimla žalobkyně sama, a protože je z oboru, dovodila si, že je součástí domu a jde o společnou část. Bylo vidět, že ze střechy garáže vstupují žalovaní do své jednotky, měli tam dveře i zvonek a nějaké posezení na její střeše. Se slečnou [příjmení] garáž nijak neřešily, jen šly prostě okolo. [příjmení] dostala od bytu, domu a také od sklepa a půdy. Myslela si, že garáž užívají dle nějaké dohody žalovaní, ale písemně nebylo nic. Jak to je, nezjišťovala, soustředila se na byt. Až později studiem spisů zjistila, že v domě je spousta věcí v nepořádku, že se zabíraly společné prostory a budovaly další byty bez povolení, vztahy v domě jsou vyhrocené. Ohledně garáže se jí nevybavuje, zda byla někde ve smlouvě zachycená, se slečnou [příjmení] to neřešily, ale ve smlouvě jsou konkrétně definované společné části. Také si všimla, že z domu vychází trubka a po fasádě jde do garáže, z čehož také dovodila, že to propojené je. Co vše by mělo k bytu jako společné patřit, se domnívala podle svého úsudku, vycházela ze svých znalostí. Že ji slečna [příjmení] nebrala do garáže, jí nepřipadalo divné, protože stejně tak nebyla v uzamčených kójích na půdě a ve sklepě, které užíval někdo jiný. 4. Žalovaní uvedli, že byt měli od roku [rok] v nájmu od„ byťáku“. Později si byty koupili právě nájemníci, kdy žalovaný ještě před prodejem požádal v roce [rok] o úpravy a připojení suterénu, aby si tam mohli vybudovat přímý samostatný vchod do jednotky. Byty v domě byly totiž úplně původně velké, pak v rámci tehdejšího hospodaření se dělily, a zůstaly tam tak společné přístupové prostory, které musely dva byty jinak používat společně. Jeho žádosti bylo vyhověno, požádal proto o stavební povolení na tyto úpravy, současně žádal i o garáž. Povolení dostal až po dlouhé době, kdy už úpravy suterénu dokončoval, šlo o květen [rok], garáž byla dokončena později. Nový vchod suterénem slouží jen pro jejich jednotku a vede do ní přímo z vnějšku, čímž je jejich jednotka tak oddělena, že se z ní už do žádných společných prostor domu nevstupuje. V tomto stavu si potom i byt koupili se žalovanou. Když si postavil vedle domu ještě garáž, tak přes ni se dá do jednotky dostat také. Na střechu garáže vede kovové schodiště a z její střechy je rovněž možnost vstupu do jednotky, ale s jednotkou to nemá nic společného. Povolení dostal na vše společné, stejně tak na kolaudaci přišel úřad při jednom, v [anonymizováno], když už dokončil i garáž. Má originál rozhodnutí, jak povolení, tak kolaudace, a to tak, jak je založil do spisu, kdy zdůraznil, že na zadní straně kolaudačního rozhodnutí je vidět, že úřad v této podobě sám udělal i dvě ověřené kopie, a to v říjnu [rok] a v prosinci [rok]. S„ byťákem“ projednával jak úpravy bytu, tak stavbu garáže, kdy v místě byla původně stará kůlna města. Vše musel udělat na své náklady, dali mu jen souhlas, protože to město nechtělo, nechtělo se o to starat. Kromě žalobkyně si nikdo nikdy na garáž žádné nároky z těchto důvodů nedělal, a v řízení sp. zn. [spisová značka], kde se řeší prohlášení vlastníka, zastávají všichni stanovisko, že garáž nepatří k domu, a je jen žalovaného. Nebyl proto ani důvod cokoliv s dřívějšími ostatními nájemníky a městem sepisovat. K námitkám žalobkyně, že na kolaudačním rozhodnutí je jen suterén a vchod, a až k tomu dopsáno později, že garáž a rozšíření terasy, kdy se z tečky udělala čárka, vysvětloval žalovaný, že ke kolaudaci mu takto bez garáže a terasy přivezli vyhotovené rozhodnutí. Ohradil se proti tomu, že to tam chybí, takže si papíry pan [příjmení] z úřadu odvezl zpátky, a skutečně to tam doplňoval, ovšem na úřadu, kde si je žalovaný doplněné a opravené v podobě, kterou sám má, vyzvedl. Protože je liknavější, doložku právní moci řešil až v roce [rok] a ještě tehdy před ním tuto listinu třikrát razítkovala ze spisu paní [příjmení], dvě paré dostal, a třetí zůstala na úřadu. 5. Soud ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl, tento však byl zrušen usnesením [název soudu] – pobočka [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy dospěl k závěru, že okresní soud měl vyhovět žádosti žalobkyně o odročení jednání, při kterém věc skončil. Toto jednání tak bylo za přítomnosti žalobkyně opakováno, kdy žalobkyně začala nově, jak je již uvedeno výše, popírat i vlastnictví žalovaných k jednotce s tím, že toto dle ní má význam, žalovaní nebyli v dobré víře, že byt je bytem, nemají platnou smlouvu, jde o vážné argumenty, kdy kolaudace byla vydána pro [anonymizováno] a ne pro žalované, a přestože na toto poukazuje žalobkyně i v řízení sp. zn. [spisová značka], nikdo se tím nechce zabývat. Opakovaně namítala, že žalovaní„ na černo“ předělávali suterén, zabírali prostory v domě, a nemohou tak z údajného vlastnictví jednotky, která není bytem, nijak těžit. Popsala historii změn v domě, zejména pokud jde o suterén, kdy mapovala situaci z hlediska stavebních povolení a rozhodnutí, a s poukazem na to, že rozhodný je stav stavby v době jejího dokončení, tvrdila, že garáž musí být součástí domu, protože přes ni byl jediný vchod do bytů žalovaných, jak původního pronajatého v prvním nadzemním podlaží, tak druhého, který vybudovali v suterénu, když se dokončila. 6. Soud provedl listinné důkazy navržené a předložené oběma stranami. Z výpisů z listů vlastnictví, resp. z informace o jednotce a stavbě, soud zjistil, že žalobkyně je zapsána jako vlastník jednotky [číslo] s podílem na společných částech budovy [adresa] v kat. území [obec] o velikosti [číslo], kdy stavba se nachází na p. [číslo] jako další v