15 C 192/2022-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 078,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2021 do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení [číslo] v níž se žalovaný zavázal vykonávat zprostředkovatelskou činnost dle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, zejména, že bude vykonávat zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření pojistných smluv mezi třetími osobami a pojišťovnou (žalobkyní). Za tuto činnost náležela žalovanému dle čl. 8 smlouvy odměna – provize. Žalobkyně uzavřenou smlouvu ke dni 1. 2. 2021 vypověděla. V souladu s čl. 8 odst. 9 smlouvy a provizními podmínkami, jež jsou přílohou smlouvy, vznikl žalobkyni nárok na vrácení provize ve výši 1 078,01 Kč. Tato částka představuje rozdíl mezi vyplacenou provizí a provizí, na niž měl žalovaný nárok v důsledku předčasného ukončení pojistné smlouvy [číslo] jejíž uzavření zprostředkoval žalovaný. V předmětné smlouvě bylo sjednáno a uhrazeno roční pojistné ve výši 12 596 Kč, žalovanému byla vyplacena provize v rozsahu 16 % z této částky, tedy 2 015,37 Kč, jelikož však byla pojistná smlouva následně ukončena, byla výše provize nově vypočtena z poměrné části zaplaceného pojistného, a to v částce 937,36 Kč a žalovaný byl povinen rozdíl mezi vyplacenou provizí a provizí, na niž měl nárok, vrátit žalobkyni. K úhradě dlužné částky žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 11. 2021 Vedle žalované částky požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení, a to od 21. 11. 2021 do zaplacení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela žalobkyně jakožto pojišťovna s žalovaným jakožto pojišťovacím zprostředkovatelem smlouvu o obchodním zastoupení [číslo] v níž se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání pojistných smluv mezi žalobkyní a třetími stranami a žalobkyně se zavázala žalovanému za výkon těchto činností uhradit provizi, odměnu za plnění povinností při péči o pojistný kmen a ostatní finanční provizní plnění. Ve smlouvě (čl. 8 odst. 9) si účastníci dále ujednali, že pokud pojišťovacímu zprostředkovateli nevznikne nárok na výplatu provize nebo odměny, je povinen pojišťovně vrátit částku ve výši provize nebo odměny, která mu již byla vyplacena, a to v souladu s podmínkami uvedenými v příloze [číslo] smlouvy u jednotlivých pojistných produktů. Dne 1. 2. 2021 došlo k zániku smlouvy o obchodním zastoupení v důsledku výpovědi žalobkyně. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni vyplacenou provizi ve výši 1 078,01 Kč představující rozdíl mezi vyplacenou provizí za uzavření smlouvy [číslo] ve výši 2 015,37 Kč a provizí ve výši 937,36 Kč, na niž měl žalovaný nárok z důvodu předčasného ukončení předmětné pojistné smlouvy. K vrácení provize byl žalovaný žalobkyní vyzván dopisem ze dne 8. 11. 2021. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2483 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Dle čl. 8 odst. 8.9 smlouvy platí, že pokud pojišťovacímu zprostředkovateli nevznikne nárok na výplatu provize nebo odměny, je povinen pojišťovně vrátit částku ve výši provize nebo odměny, která mu již byla vyplacena, a to v souladu s podmínkami uvedenými v příloze [číslo] smlouvy u jednotlivých pojistných produktů. 6. Po právní stránce byla v souladu s výše citovaným ustanovením uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, ze které žalovanému vyplývala povinnost vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání pojistných smluv a žalobkyni hradit za to žalovanému provizi. Žalovanému však nevznikl nárok na výplatu provize, resp. tento nárok částečně zanikl po jejím vyplacení, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vrátit část vyplacené provize. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 21. 11. 2021 do zaplacení. 8. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Žalobkyně zároveň prokázala, že žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky, pročež jí vzniklo právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.