15 C 210/2022-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 667 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě dodávala žalované plyn do odběrného místa a žalované vznikl závazek poskytnutý plyn řádně a včas žalobkyni uhradit. Fakturou [číslo] ze dne 18. 5. 2021, znějící na celkovou částku 19 795 Kč, splatnou ke dni 1. 6. 2021, vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované v zúčtovacím období od [datum] do [datum]. Na tuto fakturu žalovaná uhradila dne 19. 10. 2020 částku 81 Kč a dne 1. 6. 2021 částku 3 047 Kč, pročež neuhrazeno zbývá 16 667 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala žalované dodávat plyn a zajišťovat související služby v plynárenství do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala žalobkyni za dodaný plyn zaplatit cenu stanovenou ceníkem žalobkyně (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum]). Mimořádnou fakturou [číslo] znějící na celkovou částku 19 795 Kč, splatnou ke dni 18. 5. 2021, vyúčtovala žalobkyně doplatek plynu dodaného žalované v zúčtovacím období od [datum] do [datum] (prokázáno mimořádnou fakturou [číslo]). 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalobkyně dodávala žalované plyn a poskytovala související služby. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované v zúčtovacím období od [datum] do [datum] s celkovým nedoplatkem 19 795 Kč, na který žalovaná uhradila postupně částky 81 Kč a 3 047 Kč, neuhrazeno zbývá 16 667 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. do té doby, než nabyl účinnosti zákon č. 362/2021 Sb.), se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodaný plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodaný plyn řádně vyúčtovala, žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklý nedoplatek uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku plynu za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 667 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a.