16 C 2/2022-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 10 072,21 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 072,21 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené účastníky dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalobce dne 23. 9. 2020, vyúčtoval žalovanému fakturou (opravným daňovým dokladem) [variabilní symbol] na částku ve výši 10 225,99 Kč včetně DPH, splatnou dne 13. 10. 2020 částku 10 225,99 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za 2, [číslo] MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od [datum] do [datum] a částku 153,78 Kč představující přeplatek z minulých let. Na fakturu nebyla provedena žádná úhrada. Na fakturu zbývá uhradit 10 072,21 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa]. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny. (důkaz: Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 12. 2018). Žalobce dne 23. 9. 2020, vyúčtoval žalovanému fakturou [variabilní symbol] na částku 10 072,21 Kč včetně DPH, splatnou dne 13. 10. 2020 částku 10 225,99 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za 2, [číslo] MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od [datum] do [datum] a částku 153,78 Kč představující přeplatek z minulých let (důkaz: opravené vyúčtování dodávky elektřiny [číslo]). 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalovaný dobrovolně nesplnil svoji povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu a služby, která pro něho vyplývala z uzavřeného smluvního vztahu, a proto soud důvodné žalobě vyhověl. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 072,21 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně. 7. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. 8. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazené faktury, smluvních pokut atd., je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výši pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je cena za dodávku elektřiny nárokována, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.