17 C 312/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných poplatků za televizní přijímač s tím, že žalovaný byl od srpna 2019 do června 2020 evidován jako poplatník v příslušné evidenci a měl proto zákonnou povinnost platit měsíční poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný dluží za období od září 2019 do ledna 2020 poplatky v celkové výši 675Kč. Splatnost poplatku je stanovena do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaný stal poplatníkem. Žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala do dne vyhotovení návrhu, tedy dne 15. 10. 2020, ve výši 60,29 Kč. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva doručena dne 9. 9. 2021, kdy si ji osobně převzal. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl považován za poplatníka televizních poplatků od září 2019 do června 2020, neboť byl na adrese [obec a číslo], [obec] evidován jako odběratel elektrické energie a zároveň žalobkyni po její písemné výzvě ve lhůtě 30 dnů od doručení neoznámil písemným čestným prohlášením, že nevlastní televizní přijímač, případně, že nedrží nebo z jiného právního důvodu televizní přijímač neužívá. Žalovaný byl taktéž vyzván k úhradě dlužných poplatků včetně úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dále jen o poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní nebo drží, alespoň jeden měsíc, či z jiného důvodu po tuto dobu užívá televizní přijímač. Podle § 3 odst. 4 zákona o poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. V případě fyzické osoby je poplatek splatný podle § 7 odst. 2 nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí podle ustanovení § 6 zákona o poplatcích 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah, který se řídí zákonem o poplatcích. Na základě tohoto zákona je žalovaný povinen platit měsíčně částku 135 Kč, kdy dlužná částka za období od ledna srpna 2019 do června 2020 činí celkem částku 675 Kč. Jelikož žalovaný přes výzvu k úhradě žalovanou částku nezaplatil, bylo návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, a to za situace, kdy žalovaný neoznačil ani nepředložil žádný důkaz, že by žalovanou částku uhradil, případně že by jeho povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku také úrok z prodlení z žalované částky dle nařízení vlády č. 351/2013 v kapitalizované výši 580,91 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady, v souladu se závěry stanovenými například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši jako v řízení, ve kterém není účastník zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., tedy v částce 200 Kč za návrh ve věci samé a předžalobní upomínku dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.