17 C 90/2022-25 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných poplatků za televizní přijímač s tím, že se žalovaný ke dni dubnu [rok] přihlásil jako poplatník do příslušné evidence a vznikla mu tak zákonná povinnost platit měsíční poplatek ve výši 135 Kč. Žalovaný dluží za období od února [rok] do listopadu [rok] poplatky v celkové výši 4 590 Kč. Splatnost poplatku je stanovena do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaný stal poplatníkem. Žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala do dne vyhotovení návrhu, tedy dne [datum], ve výši 707,73 Kč. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od [datum]. Z výzvy žalobkyně k úhradě dlužné částky a výpisu předepsaných a uhrazených částek vyplývá, že žalovaný byl vyzván o úhradu dlužných poplatků včetně úroků z prodlení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, která byla zaslána žalovanému. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dále jen o poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní nebo drží, alespoň jeden měsíc, či z jiného důvodu po tuto dobu užívá televizní přijímač. V případě fyzické osoby je poplatek splatný podle § 7 odst. 2 nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí podle ustanovení § 6 zákona o poplatcích 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl na základě přihlášky televizního poplatníka závazkový právní vztah, který se řídí zákonem o poplatcích. Na základě tohoto zákona je žalovaný povinen platit měsíčně částku 135 Kč, kdy dlužná částka za období od února [rok] do listopadu [rok] činí celkem částku 4 590 Kč. Jelikož žalovaný přes výzvu k úhradě žalovanou částku nezaplatil, bylo návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, a to za situace, kdy žalovaný neoznačil ani nepředložil žádný důkaz, že by žalovanou částku uhradil, případně že by jeho povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud přiznal žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku také úrok z prodlení z žalované částky dle nařízení vlády č. 351/2013 v kapitalizované výši 707,73 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady, v souladu se závěry stanovenými například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši jako v řízení, ve kterém není účastník zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., tedy v částce 200 Kč za návrh ve věci samé a předžalobní upomínku dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.