19 C 297/2022-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 795,58 Kč s příslušenstvím, představující nesplněné závazky žalovaného ze smlouvy o flexikontu, kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], (dříve názvem„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“ nebo„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“), [IČO], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly jednak vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k čerpání. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Původní věřitel proto využil svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 21 921,20 Kč převedl dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Původní věřitel proto využil svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 17 149,28 Kč. Dlužná jistina se dále úročila úrokem 30 % ročně dle úrokového lístku původního věřitele platného ke dni zesplatnění. Současně žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným včetně všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany původního věřitele postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky 17 149,29 Kč tvořené jistinou 14 935,58 Kč, poplatky 860 Kč, kapitalizovaným příslušenstvím, tedy úrokem z úvěru 1 271,81 Kč a úrokem z prodlení 81,90 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou doporučeně dne [datum]. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“), se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu. 5. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 6. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 7. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. V daném případě na základě provedeného dokazování při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Předmětný závazkový vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, když tímto zákonem se dle ustanovení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku řídí vztahy mezi účastníky bez ohledu na povahu účastníků tohoto závazkového vztahu. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. V řízení bylo žalobcem prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k řádnému uzavření smlouvy o běžném účtu a poskytnutí úvěru na běžném účtu. Předchůdce žalobce žalovanému zřídil běžný účet a umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu do částky specifikované v dispozicích ke smlouvě o běžném účtu, mimo jiné za podmínky, že žalovaný bude hradit úrok 30 % ročně, povolený limit kontokorentu nepřekročí a zajistí na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků. Protože však žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, předchůdce žalobce smlouvu o kontokorentním úvěru vypověděl a prohlásil závazek žalovaného plynoucí mu z poskytnutého úvěru za splatný ke dni [datum]. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne [datum], ve kterém byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však na výzvy nereagoval a neuhradil ani část svého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla předchůdcem žalobce [právnická osoba] postoupena na společnost žalobce. Soud tak shledal žalobu důvodnou, žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. 11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce je i v této části a výši v souladu se zákonem, soud proto žalobě i v tomto směru vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 795,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, což nijak nesouvisí se skutečností, že žaloba je podána na předepsaném formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť pro posouzení je rozhodný obsah, nikoliv forma podání. S výjimkou číselných údajů a identifikace žalovaného žalobní tvrzení neobsahují žádná specifika, žaloba je naopak formulována tak, aby v ní byly měněny vždy jen číselné údaje vztahující se k uzavřené smlouvě a výši dluhu. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Podání pro žalobce opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, kde jsou zaměňována pouze některá, konkretizovaná skutkově jednoduchá data, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně ná