21 C 222/2020-95 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 578,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“ nebo„ banka“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit [anonymizováno] ceny za služby a produkty poskytované [anonymizováno] v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit [anonymizováno] z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení [anonymizováno] (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany [anonymizováno] vyrovnán nebyl, a proto převedla [anonymizováno] pohledávku dne 1. 4. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 578,40 Kč a úrok z prodlení 39,33 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 4. 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019, a to s účinností ke dni 1. 8. 2019. Žalobce rovněž v příloze zasílá Dohodu o úplatě a Potvrzení banky o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky, když účinnost postoupení pohledávky dle Smlouvy o postoupení pohledávek je vázána na úhradu kupní ceny pohledávek. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 8. 2019, celkem 2 679,29 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 2 578,40 Kč, úroku z prodlení do 1. 8. 2019 ve výši 100,89 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 23. 8. 2019. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 4. 2019, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 8. 2019, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Narůstání a výši dlužné částky žalobce pak prokazuje přiloženými výpisy z účtu, ze kterých je rovněž ke dni 1. 4. 2019 patrný převod pohledávky na evidenční účet, a výpisem, který zachycuje obraty na účtu po převedení na evidenční účet. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 578,40 Kč a úroků z prodlení ve výši 100,89 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% p.a. z částky ve výši 2 578,40 Kč, od 2. 8. 2019 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 1. 11. 2019, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. 2. Žalovanému byl jako osobě neznámého pobytu soudem ustanoven opatrovník, který k žalobě uvedl, že vzhledem k žalobci tvrzeným skutečnostem a listinným důkazům, které mu byly soudem na jeho žádost poskytnuty, považuje nárok žalobce za nesporný. 3. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 4. Na žalobce byla postoupena žalovaná pohledávka. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalobce vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 5. Banka vedla pro žalovaného účet (§ 2662 o.z.). Na vrub účtu byly připisovány poplatky za poskytované bankovní služby a produkty. Žalovaný se zavázal na účtu udržovat prostředky postačující ke krytí jeho závazků a k tomu, že případný debetní zůstatek vyrovná. Žalovaný byl k vyrovnání dluhu vyzván, avšak toto neučinil (§ 2665 o.z.). Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky (§ 1751 o.z.), což strany učinily a do smlouvy o účtu začlenily obchodní podmínky původního věřitele, které obsahovaly i povinnost žalovaného vyrovnat na účtu nepovolený debetní zůstatek. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalovanou pohledávku. 6. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 7. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 235 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 578,40 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm d) a.t., z částky 1 000 Kč za písemné vyjádření ze dne 14. 9. 2020 podle § 7 a. t., z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu dne 31. 1. 2022 dle § 7 a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a včetně dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 500 Kč ve výši 735 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 9. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 10. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).