21 C 293/2021-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo jí zaplatit částku ve výši 2 745,23 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy byly i [ulice] podmínky žalobkyně (dále jen„ OP“), přičemž tuto skutečnost vzala žalovaná na vědomí a souhlasila s ní podpisem Smlouvy. Dne [datum] byla dále mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o vydání platební karty, na jejímž základě byla žalované vydána platební karta FIO MC DEBIT [anonymizována dvě slova] s týdenním limitem 300 000 Kč. Dle OP žalobkyně, měla žalovaná povinnost kartu používat v souladu s ustanoveními OP, především potom nepřekročit disponibilní zůstatek účtu. Žalovaná se však používáním karty dostala do záporného zůstatku ne účtu, čímž porušila ustanovení OP, konkrétně čl. VII odst. 3 a následně byla povinna bezodkladně záporný zůstatek na účtu vyrovnat. Žalovaná záporný zůstatek na účtu nevyrovnala, naopak dalším používáním karty negativní zůstatek na účtu ještě zvýšila. Žalobkyně na základě porušení Smlouvy žalovanou strhla žalované z účtu poplatky za porušení povinností žalované. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to dopisem ze dne 30. 3. 2020, nicméně žalovaná na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně eviduje za žalovanou ke dni 31. 3. 2020 dlužnou částku ve výši 2 745,23 Kč, přičemž dále nárokuje i úrok z prodlení ve výši 0,12% denně z dlužné částky. 2. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování platebních služeb a smlouva o vydání platební karty. Na základě smlouvy o vydání platební karty se žalobkyně zavázala žalované vydat platební kartu s týdenním limitem 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala k užívání platební karty v souladu se smlouvou, mimo jiné k tomu, že z její strany nedojde k čerpání finančních prostředků tak, aby došlo ke vzniku záporného disponibilního zůstatku, který se pro případ vzniku zavázala neprodleně vyrovnat. Žalovaná porušila uvedené povinnosti a dostala se do negativního zůstatku na účtu platební karty, přičemž ani po výzvách žalobkyně negativní disponibilní zůstatek nevyrovnala. Žalobkyně si v souladu s OP účtovala poplatky za porušení povinností žalovanou a výzvou ze dne 30. 3. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že banka umožní žalované čerpat peněžní prostředky do limitu 300 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázal tento limit nepřekročit a poskytnuté prostředky vrátit, a to včetně úroků a poplatků. 5. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 745,23 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)