21 C 437/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu k službě [anonymizováno] účet – smlouvu o nákupním účtu Nákup na fakturu až 10 000 Kč – splatnost až 45 dnů (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala uhradit e-shopům kupní cenu za žalovaného a ten se zavázal, v případě, že od smlouvy neodstoupí, zaplatit žalobkyni kupní cenu. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zřízení [anonymizována dvě slova], prostřednictvím které měl žalovaný možnost plateb za zboží a služby až do výše sjednaného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu, který žalovanému umožňoval odložit platby až o 45 dní. Na základě těchto smluvních ujednání provedla žalobkyně za žalovaného platby v celkové výši 4 983,98 Kč. Žalovaný v případech využití služby Nákup na fakturu až 10 000 Kč – splatnost až 45 dnů od kupní smlouvy ve lhůtě 14 dnů neodstoupil a v rozporu se Smlouvou žalobkyni nezaplatil požadovanou částku, čímž se následující den po datu splatnosti ocitl v prodlení. V případě využití služby [anonymizováno] Karta žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil a ocitl následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. V souladu s obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí Smlouvy, žalobkyně dále požadovala poplatky z prodlení v celkové výši 1 149 Kč. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala uhradit e-shopům kupní cenu za žalovaného a ten se zavázal, v případě, že od smlouvy neodstoupí, zaplatit žalobkyni kupní cenu a poplatek sjednaný ve smlouvě. Na základě této smlouvy provedla žalobkyně za žalovaného platby v celkové výši 4 983,98 Kč, které požadovala po žalovaném uhradit. Vzhledem k tomu, že platby nebyly uhrazeny řádně a včas, byl žalovaný dále povinen uhradit poplatky v celkové částce 1 149 Kč. 4. Soud věc právně posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tzv. inominátní smlouva podle ustanovení § 1746 o. z., dle které se žalobkyně zavázala uhradit třetím subjektům kupní cenu za předmět koupě zakoupený žalovaným a ten se zavázal zaplatit žalobkyni částky, které za žalovaného uhradila včetně poplatků. 5. Jelikož z žalobkyní předložených důkazů vyplývá nárok žalobkyně, a protože byl žalovaný nečinný a neoznačil ani nepředložil žádný důkaz o tom, že by pohledávku uhradil, případně že by pohledávka zanikla na základě jiné skutečnosti, soud žalobě v celém rozsahu vyhovět. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného příslušenství pohledávky dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 132,98 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).