22 C 274/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ze dne 27.5.2011, která byla uzavřena v souladu s Obchodními podmínkami pro [anonymizováno] kreditní kartu (dále jen„ obchodní podmínky“) na základě žádosti žalovaného. V souladu s uzavřenou smlouvou zřídil žalobce žalovanému kartový účet [číslo] předal mu kreditní kartu, prostřednictvím které žalovaný čerpal finanční prostředky, jež mu žalobce poskytnul až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Takto čerpané peněžní prostředky byly úročeny dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 19,9 % p.a. Žalovaný byl povinen hradit minimální měsíční splátky ve výši 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky v souladu se Smlouvou. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, žalobce proto žalovaného vyzýval k řádnému plnění smluvních povinností. Žalovaný ani přes opakované urgence svým povinnostem nedostál, načež byl žalobce nucen přistoupit k zesplatnění úvěru v souladu s ustanovením Obchodních podmínek. K zesplatnění došlo dne 15.8.2019. Dlužná částka činí ke dni 20.7.2020 celkem 40 589,71 Kč. Uvedená částka se skládá z dlužné jistiny 31 464,02 Kč, kapitalizovaného běžného úroku 6 845,55 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 280,14 Kč. Žalobce požaduje v souladu s uzavřenou smlouvou a obchodními podmínkami i uhrazení úroků a zákonných úroků z prodlení z jistiny, a to od data 21.7.2020 až do zaplacení. Právní zástupce žalobce odeslal žalovanému výzvu ke splnění předmětného závazku. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě [číslo] ze dne 27.5.2011 uzavřené mezi účastníky řízení soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému kartový účet a úvěr k tomuto účtu sjednaný. Limit kartového účtu byl sjednán ve výši 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím karty do stanovené výše. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splácet pravidelnou měsíční splátkou stanovenou žalobcem spolu s úroky z úvěru, vyúčtovanými cenami služeb (správa kreditní karty a dále dle poskytnutých služeb dle Sazebníku), když všechny tyto částky se připisují k jistině úvěru. Úrok z úvěru byl sjednán na 19,90 % p.a. Z historického výpisu z kartového účtu bylo zjištěno, že žalovaný započal čerpat úvěrový limit. Z tohoto výpisu je rovněž patrno, jaké částky byly žalovaným čerpány v dalším období, rovněž také průběh splácení, účtované úroky, poplatky. Žalobce svůj tedy závazek splnil, když žalovanému umožnil čerpat úvěr do výše povoleného limitu. Žalovaný však svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas neplnil, což bylo prokázáno podrobnou historií kartového účtu. Pro takovýto případ si žalobce s žalovaným sjednali, že žalobce je oprávněn Smlouvu vypovědět a úvěr zesplatnit. Protože žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, a to ani po poslední výzvě k zaplacení dluhu ze dne 25.4.2019, žalobce dopisem ze dne 17.8.2019 úvěr zesplatnil ke dni 15.8.2019 a vyčíslil dlužný zůstatek kartového účtu v částce 32 628,93 Kč (včetně úroků). Současně žalobce vyzval žalovaného k neprodlené úhradě celého zůstatku úvěru do 24.8.2019. Z historie výpisu bylo zjištěno, že žalovaný po výzvě žalobce neuhradil na svůj dluh ničeho. K datu 20.7.2020 dluh žalovaného činí částku ve výši 40 589,71 Kč, z toho dlužná jistina činí 31 464,02 Kč, kapitalizovaný běžný úrok 6 845,55 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 280,14 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne 30.6.2020. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 30.6.2020. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani jinak nezanikl. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Dle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 9. Dle ust. § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 10. Dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Na základě Smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému úvěr do výše limitu 30 000 Kč, žalovaný však své povinnosti přestal plnit, nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce proto celý úvěr dle ujednání ve Smlouvě a obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, zesplatnil. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužných částek či jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny 31 464,02 Kč, tak do úroku z úvěru 6 845,55 Kč, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, a tyto i do budoucna z nesplácené jistiny 31 464,02 Kč od 21.7.2020 do zaplacení, zavázal žalovaného tyto částky žalobci zaplatit. 12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení vyčíslený do 20.7.2020 ve výši 2 280,14 Kč a dále ve výši ve výši 10 % ročně z částky 31 464,02 Kč od 21.7.2020 do zaplacení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 987 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 259 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 464,02 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 040 Kč ve výši 1 688 Kč. 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..