24 C 223/2021-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne 9. 12. 2021 žalobkyně nárokovala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně se splatností vždy 15. dne v měsíci ode dne podání žaloby. Žalobkyně uvedla, je žalovaný je jejím otcem, rodiče jsou několik let rozvedeni, žalobkyně vede společnou domácnost se svou matkou, žalovaný na její výživu ničeho nepřispívá. Žalobkyně studuje na [anonymizováno] univerzitě v [obec], z důvodu studia na vysoké škole jsou její potřeby zvýšené. 2. Žalovaný se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil, uvedl, že žalobkyně studovala na [anonymizováno] univerzitě již v roce [rok] [rok], celý semestr řádně platil výživné, pak však zjistil, že byla vyhozena kvůli docházce a ani zkouškové období nebylo splněno. Po ukončení studia si našla brigádu, byla zaměstnána pro podnikatele v [obec], k tomu měla i pracovní [značka automobilu]. Nyní studuje, žije přitom už přes jeden rok s jedním z nejlépe placených hráčů [anonymizováno] [obec], s nímž sdílí domácnost. Má proto žalovaný za to, že žalobkyně nemá nárok na výživné, byť je rád, že znovu studuje. Žalovaný je [anonymizováno] v oboru [anonymizováno] práce, má čistý příjem okolo 20 000 Kč, je to různé, v zimních měsících příliš práce není, má vyživovací povinnost k nezletilým dětem [jméno], narozené v roce [rok], a [jméno], narozenému v roce [rok], ve výši 3 500 Kč každému, bydlí v domě u otce, jemuž přispívá částkou 10 000 Kč, za léta, kdy dělal v lomu, je [anonymizováno] vyřízený, potřebuje prášky, přemýšlí o tom, že by se nechal zaměstnat v [anonymizováno], kde by to bylo jednodušší, měl by tam mít výplatu kolem 20 000 Kč. 3. Žalobkyně k tomu uvedla, že studium v roce [rok] [rok] bylo převážně on-line z důvodu covidu, studium nezvládla, v březnu [rok] studovat přestala, protože neměla splněny studijní povinnosti za první semestr. Poté zaměstnána nebyla a neměla příjem, snažila si opatřit práci, jak uvedl žalovaný, což nevyšlo, věděla však, že se chce znovu vrátit do školy. V roce [rok] [číslo] studuje v denním studiu obor [anonymizována dvě slova], má splněny povinnosti za první semestr, kdy dokončí druhý semestr, neví, asi si něco nechá na září, neví, jak to bude stíhat, nyní letí jako každý rok do [anonymizováno] ke známým pomáhat hlídat děti, kde bude nejméně měsíc. Jinak bydlí s matkou, přítele má, je dospělá, občas u něj přespí, společnou domácnost však nevedou. Brigádně si nepřivydělává, pomáhá matce či sestřenici svého přítele, výdělek je spíše symbolický, jde o kamarádskou výpomoc. 4. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který je třeba vykládat jednotlivě podle specifik konkrétního případu. Věk je nicméně důležitým kritériem, je proto třeba rozlišit, zda se jedná o dítě nezletilé, resp. dokonce dítě vykonávající povinnou školní docházku, u nichž je přiznání výživného odpovídající odůvodněným potřebám dítěte samozřejmě pravidlem. Zletilé dítě by mělo být zásadně schopno postarat se samo o sebe a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by mělo být odůvodněno konkrétními okolnostmi daného případu. Úsilí směřující k tomu, aby se začalo živit samo, dítě nepochybně vyvíjí, pokud se soustavným a řádným studiem připravuje na své budoucí povolání. U zletilých dětí již lze očekávat, že mají alespoň v základních obrysech jasno v tom, kam směřují, o co chtějí v životě usilovat a jaké vzdělání je k dosažení jejich cíle potřebné. 8. O vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], jímž bylo výživné, které je žalovaný povinen platit žalobkyni, zvýšeno na částku 2 300 Kč s účinností od 1. 1. 2018. V době rozhodování soudu bylo žalobkyni téměř [anonymizováno] let, z rozsudku vyplývá, že studovala [anonymizována dvě slova], závodně hrála házenou, s tím byly spjaty náklady na jízdné do [obec], vybavení, zápasy, příspěvky klubu, jinak měla žalobkyně běžné potřeby přiměřené jejímu věku, byla zdravá. U žalovaného vycházel soud z toho, že je ženatý, má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem [jméno] a [jméno] ze současného manželství, kteří s ním sdílí společnou domácnost, dále k [jméno] [celé jméno žalobkyně], které přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně, vyživovací povinnost ke zletilé [celé jméno žalovaného] soud nezohlednil, měl soud za to, že žalovaný by mohl dosahovat vyšších příjmů než uvádí, pokud by pracoval jako dělník, dosahoval by příjmů alespoň ve výši 22 000 Kč, je zdravý, není dán žádný oprávněný důvod, proč by nemohl vykonávat lépe finančně ohodnocenou práci. 9. Tento rozsudek je ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, závazný pro účastníky řízení a ve stejném rozsahu pro všechny orgány, tedy i pro tento soud. Je na jeho základě povinností žalovaného platit žalobkyni výživné ve výši 2 300 Kč měsíčně, tato jeho povinnost nebyla soudním rozhodnutím zrušena, představuje proto tento rozsudek překážku věci rozhodnuté, pro kterou soud řízení v nyní projednávané věci co do částky 2 300 Kč měsíčně zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Jedná se zároveň o rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek, který lze podle ustanovení § 163 odst. 1 o. s. ř., na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. Proto na požadavek žalobkyně na placení výživného nad částku 2 300 Kč do částky 4 500 Kč měsíčně pak soud nahlíží jako na žalobu o zvýšení výživného. 10. Je soudu z úřední činnosti známo, že rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], soud schválil dohodu rodičů o svěření do péče a určení výživného, jíž se žalovaný zavázal připívat na výživu nezletilé [jméno] a [jméno] každému částku 3 500 Kč tak, jak žalovaný uvedl. Soud při tomto svém rozhodování vycházel z toho, že žalovaný je zedník, vykonává i kamenické práce a deklaruje příjmy 27 000 Kč, není vlastníkem majetku, z něhož by měl výnosy. 11. Soud o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni nyní rozhoduje v situaci, kdy žalobkyně je již zletilá, má ukončeno středoškolské vzdělání s maturitou, které jí nepochybně umožňuje uplatnění na trhu práce. Žalobkyně byla přijata ke studiu na vysoké škole, přičemž již v prvním semestru nebyla schopna dostát studijním povinnostem a v březnu [rok] z tohoto důvodu studium ukončila. Byť nestudovala, nijak zásadně se nezajímala o to obstarat si příjem k uspokojení svých životních potřeb vlastní prací, poté, co jí nedopadla, jak tvrdila, smlouva, kterou měla uzavřít, jinou příležitost nevyhledávala s tím, že věděla, že chce znovu studovat, logicky by však soud očekával snahu zajistit se vlastním přičiněním finanční prostředky právě pro další studium. Měla tak žalobkyně reálnou možnost posoudit nároky vysokoškolského studia, své možnosti, jakož i svou skutečnou vůli k získání dalšího rozšiřujícího vzdělání. Může mít soud pochopení pro studium vysoké školy na druhý pokus, musí však tomu také odpovídat tomu vynakládané úsilí, které soud u žalobkyně neshledává. Ústní jednání soudu se konalo dva týdny před koncem zkouškového období za letní semestr, žalobkyně neměla své studijní povinnosti splněny s tím, že si něco nechá na září, neví ani co konkrétně, neví, jak to bude stíhat. To ovšem z toho důvodu, že nyní, tak jako každý rok, odlétá ke známým do [země] pomáhat s hlídáním dětí, tedy pobyt zde nemá spojitost se studiem a zjevně není jeho účelem ani opatření si vlastním úsilím finančních prostředků. Lze tak dovozovat, že vysokoškolské studium není prioritou žalobkyně, neboť jí nic nebránilo, aby s odletem počítala, když takto odlétá každoročně, a tomu primárně uzpůsobila splnění svých studijních povinností a řádné ukončení letního semestru. Přihlíží pak soud i k tomu, že pro řádné studium má žalobkyně dostatek časového prostoru, neboť na jeho úkor si nijak brigádně nepřivydělává, k čemuž má jak věk, tak dostatečné vzdělání, což je jinak u vysokoškolských studentů zcela běžné a k čemuž trh práce nabízí dostatek příležitostí, studijní obor, který si žalobkyně zvolila, není přitom z těch, které se obecně vzato vyznačují mimořádnou náročností. Nepřesvědčila proto žalobkyně soud o cílevědomé a soustavné přípravě na budoucí povolání řádným studiem vysoké školy, což vedlo k zamítnutí její žaloby o zvýšení výživného. 12. Soud při svém rozhodování vycházel z pravdivosti tvrzení