26 C 119/2021-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla 10. 4. 2018 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě převzala žalovaná osobně částku 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčené finanční prostředky včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování zápůjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek a to formou 24 týdenních splátek á 5 455 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. Na základě dokazování, provedeného žalobcem předloženými listinnými důkazy, má soud za prokázaný následující skutkový stav: Z žalobcem předložených listin bylo zjištěno, že mezi věřitelem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí dohodnuté finanční částky, kdy zároveň byl smluvně upraven způsob vrácení poskytnutých finančních prostředků, stejně jako výše poplatku a případných sankcí pro případ, kdy by dlužník prodléval s plněním svého závazku dlužnou částku věřiteli vrátit. Výslovně pak bylo ve smlouvě uvedeno, jaká je výše veškerých poplatků, které se vázaly k poskytované částce. Tyto poplatky nebyly vyjádřeny procentně či podobným způsobem, který byť, třeba i jen částečně, mohl být nejasný či nesrozumitelný. Naopak, byly vyjádřeny absolutním číslem, byly pevné a tedy i při průměrné míře opatrnosti, jakou lze po slabší straně spotřebitelské úvěrové či zápůjční smlouvy oprávněně požadovat, bylo na první pohled zřejmé, jaké bylo navýšení v souvislosti s poskytovaným půjčením peněz. Ne dost na tom, celková dlužná částka pak byla ještě uvedena znovu samostatně, nebylo tedy třeba ani dovednost v tak triviálním matematickém úkonu, jakým je sčítání. Je tak svobodnou volbou každého a nezpochybnitelným vyjádřením smluvní volnosti, aby takto jasně definovanou smlouvu podepsal či nikoli. Proto byla žalobci přiznána žalovaná částka v plné výši, když zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by dluh zanikl splněním nebo jakkoli jinak. Takto nezanikl ani částečně, na dluh totiž nebylo plněno vůbec ničeho. Z žalobcem předložených listin tedy soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve dvou případech uzavřena shora citovaná smlouva, jež má charakter smlouvy o úvěru dle § 2390 zákona 89/2012Sb., na jejímž základě žalovaný čerpal poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátil, čímž porušil jak příslušné ustanovení občanského zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Nárok na úhradu úroků z prodlení plyne z ustanovení § 1970 zákona 89/2012Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení, respektive plnění ve splátkách. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení vzniklé žalobci byly tvořeny soudním poplatkem 5 237 Kč, právním zastoupením advokátem za 3 úkony právní pomoci po 6 340 Kč (sepis žaloby, převzetí věci, sepis výzvy k plnění,), 3 x RP po 300 Kč a a 21% DPH.