26 C 89/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se svým podáním domáhal vydání rozhodnutí, které by uložilo žalovanému povinnost k úhradě žalované částky z toho důvodu, že mezi účastníky došlo dne 22. 7. 2019 k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce úvěr v celkové výši 10 500 Kč. Tento poskytnutý úvěr měl být splácen formou 25 pravidelných měsíčních splátek ve výši 525 Kč, splatných vždy do každého 17. dne v měsíci, počínaje 17. 9. 2019, nicméně se tak nedělo, pročež žalobce úvěr zesplatnil a od smlouvy o úvěru odstoupil. Dalším produktem, ohledně něhož byl mezi stranami uzavřen smluvní vztah, pak bylo poskytnutí tzv. revolvingového úvěru, u něhož byl smluven úvěrový rámec 30 000 Kč. V případě jeho využití mělo být spláceno splátkou ve výši 5% měsíčně z dlužné (vyčerpané) částky. Na tento revolvingový úvěr bylo vyčerpáno žalovaným 41 366 Kč. Nicméně, tento úvěr byl splacen toliko částečně a proto věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil ke dni 31. 5. 2021, když k témuž dni došlo k zesplatnění nesplacené části úvěru. 2. Potom, kdy byl soudem vydán platební rozkaz, brojil proti němu žalovaný písemně podaným odporem. V něm pak nezpochybnil žalobní tvrzení ani ohledně vzniku, ani výše závazku, ale pospal svoji nedobrou finanční situaci a požádal, aby mu soud umožnil plnit dluh ve splátkách 1 500 Kč. 3. S ohledem na tento postoj soud především informoval žalovaného o tom, že dluh může začít splácet formou splátek i sám s tím, že naopak právě aktivní a vstřícný postoj dlužníka je to, k čemu soud při rozhodování o povolení splátek přihlédne. Následně pak soud žalovaného vyzval, aby blíže doložil svoji sociální a majetkovou situaci, což ale zůstalo u žalovaného bez odezvy. 4. V průběhu řízení soud účastníky řízení vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení uvedené výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a rozhodne na základě předložených listinných důkazů. Ani jeden z účastníků se k uvedené výzvě nevyjádřil, proto postupoval soud dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez jejího projednání. 5. Z žalobcem předložených listinných důkazů pak soud dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl založen na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 22. 7. 2019, když následně, jak soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu klienta, nebyl poskytnutý úvěr řádně splácen a nic na tom nezměnilo ani zaslání upomínky. Proto žalobce odstoupil v souladu se svými obchodními podmínkami od výše uvedené úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě částek, jež jsou nyní předmětem žaloby, avšak bezvýsledně. 6. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl, když mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle § 2395 a následujících občanského zákoníku (89/2012Sb.). Předmětem úvěru v tomto případě bylo poskytnutí konkrétní sjednané částky na straně jedné jako závazek věřitele a tomu odpovídající závazek dlužníka, půjčené finanční prostředky sjednaným způsobem pravidelně splácet. Právě povinnost platit jednotlivé úvěrové splátky, a to ve sjednané výši, žalovaný porušil, což mělo za následek odstoupení od tohoto smluvního vztahu ze strany žalobce. Naopak žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě dlužných splátek za dobu, od kdy přestal splátky hradit do okamžiku odstoupení od smlouvy a dále k úhradě splátek, jež měl předpokládaně uhradit, pokud by smluvní vztah nadále řádně trval. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalovanému zaplatit, a to spolu se sankcí – úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 1970 NOZ. V průběhu řízení pasivní žalovaný pak netvrdil ani neprokazoval, že by snad došlo k zániku jeho závazku ať již splněním, nebo jakkoli jinak. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., a ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 386 Kč a dále náklady žalobce za právní zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky 177/1996Sb. a to za 2 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) 1 úkon za 250 Kč, (Sepis výzvy k plnění) a za 3 režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH z těchto částek. 8. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud nepřehlédl žádost žalovaného, aby mu umožnil dluh uhradit formou splátek. Proto také, jak uvedeno výše, žalovaného především informoval o možnosti začít hradit splátky ještě před rozhodnutím soudu ve věci samé. Žel žalovaný toho nevyužil a nadto ani následně před zaslanou výzvu soudu nedoložil svoje sociální a majetkové poměry, když zůstalo pouze v rovině tvrzení žalovaného tak, jak uvedl v odporu proti platebnímu rozkazu. Je třeba nicméně zdůraznit, že povolení úhrady žalovaných částek v jiné než zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o.s.ř.) je něčím výjimečným, žalovaní na takový postup rozhodně nemají nárok automaticky. V daném případě, kdy žalovaný faktickou výši dluhu nečinil spornou, by při navrhované výši splátek 1 500 Kč činilo jen splácení jistiny dluhu více než dva roky, bylo na místě řádně posoudit, zda skutečně situace žalovaného takovéto prodloužení doby splatnosti odůvodňuje. Bohužel žalovaný svoji pasivitou, tedy tím, že soudu ničeho o své sociální situaci nedoložil, soudu takové posouzení znemožnil a tomu tak nezbylo, než aby žalovanému uložil povinnost k zaplacení celého dluhu v zákonné, tedy třídenní lhůtě. Nicméně, v případě, že by přeci jen žalovaný začal být v tomto směru aktivní, má zde ještě možnost formou odvolání se co do lhůty k plnění pokusit o nápravu. Nicméně, opětovně je třeba zdůraznit, že bez doložení všech okolností, jež soudu, tentokrát odvolacímu, dovolí řádně posoudit majetkovou a sociální situaci žalovaného, bude možnost přiznání dobrodiní splátek jen velmi omezená.