26 C 90/2020-21 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení dlužné částky z toho důvodu, že uzavřel s žalovaným dne 27.5.2019 Rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 4.6.2019 uzavřel žalovaný s žalobcem [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu [právnická osoba] [příjmení] a.s., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 4.6.2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Kontokorent ale nebyl řádně splácen, pročež byl nejprve od 1. 7. 2019 zablokován a od 1. 10. 2019 zesplatněn a dlužník vyzván k úhradě, ovšem bezvýsledně. K jednání, nařízenému na dnešní den, se ani jeden z účastníků nedostavil, přičemž žalobce svoji absenci předem písemně omluvil. Soud tak v daném případě věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu žalobcem předložených listinných důkazů. Z nich zjistil, že skutečně vztah mezi účastníky byl založen především uzavřením tzv. Rámcové smlouvy [číslo]. Následně pak k uzavření dodatku, jímž byl povolen debetní, tedy záporný, zůstatek do částky 5 000 Kč. Ten sice byl vyčerpán, ale nikoli již splacen, jak vyplynulo z přehledu došlých plateb a proto následně došlo ze strany banky k zesplatnění. Žalobce postupoval v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a nesplácený úvěr, protože povolení debetu je právě takovou smlouvou o úvěru, uzavřenou v rámci smlouvy o běžném účtu, zesplatnil a požaduje tak zaplacení jak neuhrazené jistiny úvěr, tak i příslušenství, tedy jednak smluvené úroky a dále úroky z prodlení. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi stranami byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a následujících NOZ, kterážto úprava je za účinnosti nového občanského zákoníku již komplexní, ovšem stále má dispozitivní charakter. V jeho intencích pak strany uzavřely konkrétní úvěrovou smlouvu a jejich vzájemná práva a povinnosti byly upraveny jednak samotnou smlouvou a jejími obchodními podmínkami a to včetně všech smluvních informací, plynoucích ze zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobce dle téhož předpisu posuzoval i kredibilitu potenciálního dlužníka. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru poskytl žalobce úvěr ve výši uvedené v žalobě. Jelikož pohledávku žalovaný žalobci do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě vyhověl potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit nesplacené jistiny úvěru včetně úroků z poskytnutých úvěru ve sjednané výši. Zatímco totiž žalobce svá tvrzení o uzavření závazkového vztahu a jeho splnění prokázal, žalovaný s ohledem na svoji pasivitu v průběhu řízení ani netvrdil, natož pak neprokazoval opak, že by tedy dlužné částky žalobci uhradil. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky a to dle § 1970 NOZ. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci bylo zcela úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a dále pak cestovními náklady zástupce žalobce k neuskutečněnému soudnímu jednání dne 10. 9. 2020 na trase [obec] [obec] a zpět ve výši 1 077,56 Kč.