29 C 69/2021-64 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, jež byla zajištěna i uznáním dluhu co do důvodu a výše. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému zapůjčena částka 44 000 Kč, přičemž 14.11.2019 dle tvrzení žalobkyně žalovaný uznal dluh a uzavřel s žalobkyní dohodu o splátkách v rámci, kteréhož jednání žalovaný uznal dluh ve výši 44 000 Kč a zavázal se je splácet v pravidelných splátkách po 11 000 Kč měsíčně počínaje měsícem únorem 2020. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný uvedl, že si není vědom toho, že by podepsal jakoukoliv z listin, kterou předkládá žalobkyně. Připustil, že kdysi za něho zaplatili (míněno žalobkyně a její manžel) kurz autoškoly. Žalovaný dále poukazoval na to, že se pokoušel přes advokáta žalobkyně přimět žalobkyni, aby mu umožnila nahlédnout do listin, což mu údajně nebylo umožněno. 3. Při jednání soudu byl proveden důkaz čtením originál listin, na něž žalobkyně odkazuje, a sice smlouva o půjčce a uznání dluhu co do důvodu a výše a dohoda o splácení. Žalovaný zpochybnil podpisy pod oběma listinami s tím, že nejsou jeho. Byl vyzván, aby své tvrzení prokázal s tím, že jediný možný důkazní prostředek v takovém případě je znalecký posudek. 4. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně shromáždila dostatečný srovnávací materiál a vytvořila tři skupiny vzorků, s nimiž porovnávané podpisy pod listinami – smlouvu o zápůjčce a uznání dluhu srovnávala s tím, že dle jejích poznatků je srovnávací materiál adekvátní a pro srovnávání vhodný a při použití vizuálně optických a mikroskopických zkoumání jednak dospěla k závěru, že sporné podpisy jsou originálním zápisem, a nikoliv obrazem vytištěných na některé z různých druhů barevných tiskáren či na kopírce, tzn. vyloučila takovýto druh falza a zároveň při aplikaci infračerveného osvětlení a ultrafialového osvětlení nezjistila žádné stopy nasvědčující technickému způsobu padělání jako je např. protlačení, gumování, předkreslení, obtažení, či kopírování. Znalkyně tedy dospívá k závěru, že sporné podpisy nejsou technickým padělkem, současně nebyl použit technický způsob jejich padělání. Pokud šlo o hodnocení, zda šlo o pravý podpis žalovaného, zde podrobila oba sporné podpisy podrobnému zkoumání, jež je zachyceno v bohaté obrazové příloze, kde jednotlivé segmenty podpisů podrobuje podrobnému zkoumání a na závěr dospívá k závěru, že oba sporné podpisy vykazovaly oproti srovnávacím podpisům zajištěným k osobě [celé jméno žalovaného] hrubou optickou podobnost a další podobnou komparací byl zjištěn určitý komplex shodných znaků a to nejen v obecné, ale i ve zvláštní rovině zkoumání. Zde soud poznamenává, že i laikovi je zřejmé, že oba sporné podpisy jsou spíše parafou, velmi zjednodušenou, a proto je zřejmě i z odborného hlediska jednoznačně stanovit jejich pravost obtížné, nicméně na škále písmoznaleckých závěrů znalkyně dospívá k závěru, že je pravděpodobnější, že podpis je pravým, než že by byl padělkem a to v případě obou sporných podpisů, tedy jak pod smlouvou o zápůjčce, tak pod listinou označenou jako uznání dluhu a dohoda o splátkách. 5. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 6. Podle § 127 odst. 1 o.s.ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. 7. Spornou zde byla otázka, zda podpisy pod smlouvou o zápůjčce a uznáním dluhu jsou pravými podpisy žalovaného. Žalovaný to popíral a ve svém vyjádření ke znaleckému posudku dokonce uvedl, že žalobkyně disponuje celou řadou jeho podpisů a měl za to, že se vůči němu dopustila podvodu. V jakém smyslu tento podvod žalovaný mínil, nevysvětlil. Nicméně ze znaleckého posudku, jak bylo uvedeno výše, se podává, že sporné podpisy pod listinami nejsou technickým falzifikátem, ani nebylo zjištěno, že by podpisy byly napodobeny, či že by bylo využito jiných podpisů k protlačení, opsání nebo podobnému technickému padělku. Má-li soud přihlížet k tomu, co v řízení vyšlo najevo i k tomu, co uvedli účastníci, nelze nezmínit, že samotný žalovaný v prvním vyjádření k žalobě uvedl, že připouští, že žalobkyně za něho něco zaplatila (kurs autoškoly), ale vyloučil, že by kdy převzal peníze. Je tedy zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným byl předchozí vztah, v rámci kterého dokonce došlo k nějakému finančnímu plnění a za situace, kdy znalkyně považuje sporné podpisy za spíše pravé podpisy žalovaného a žalovaný sice popírá, že by od žalobkyně dostal peníze na základě smlouvy o zápůjčce, ale zároveň připouští, že za něho žalobkyně něco platila, soud dospěl k závěru, že lze uvěřit žalobkyni, že předkládané listiny dokládají, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční plnění, i když to nyní žalovaný (nejspíše účelově) popírá. Soud má za to, že žalobkyně unesla břemeno důkazní, neboť provedený znalecký posudek potvrzuje její verzi, že mezi oběma účastníky byly uzavřeny uvedené smlouvy. 8. Podle § 2053 obč.zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě, jak již bylo uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že podpis pod listinou označenou jako uznání dluhu a dohoda o splátkách je pravým podpisem žalovaného. Tudíž je nutné vycházet z právní domněnky, že dluh v době uznání trval, tzn. je nutné vycházet z toho, že žalovaný od žalobkyně částku 44 000 Kč převzal a že se ji zavázal vrátit. Proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 9. Po právní stránce soud zhodnotil věc tak, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť podpis, který je pod listinou označenou jako smlouva o zápůjčce, je spíše podpisem žalovaného a i když jde o kontrakt reálný, který je uzavřen již předáním peněz v hotovosti, podpis pod listinou, v níž je uvedena textace, že podpisem souhlasí s tím, že převzal určitou finanční částku, je důkazem pro takové tvrzení zapůjčitele, v daném případě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádný jiný důkaz pro své tvrzení neoznačil, bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni bylo vyhověno, neboť ona spíše unesla břemeno důkazní. Proto žalobkyni soud vyhověl. 10. Žalobkyni byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 20 878 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 1 760 Kč a 5 úkonů právní služby po 2 860 Kč dle § 9 odst.4 písm.d) adv.tarifu, 5 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH. 12. O povinnosti nahradit soudu znalečné v částce 10 444 Kč bylo rozhodnuto dle § 138 odst.1 o.s.ř., podle kterého podle úspěchu řízení má právo stát na náhradu nákladů řízení, které platil. V daném případě žalovaný zaplatil zálohu ve výši 5 000 Kč a znalečné bylo přiznáno v částce 15 440 Kč, tudíž rozdíl je částka, kterou zaplatil stát a má proto právo na náhradu těchto nákladů. Pokud šlo o částku 5 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala z titulu zálohy na zaplacené znalečné, tak v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně byť k tomu byla soudem vyzvána, zálohu na znalečné nezaplatila.