13 C 172/2023-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, jehož předmětem učinila pohledávky její právní předchůdkyně, společnosti [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]), ze smlouvy [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum] s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením. 2. Uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr [částka], který se zavázal s příslušenstvím vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný provedl tzv. verifikační platbu dle VOP ze svého účtu ve výši 1 Kč, kterým potvrdil vůli smlouvu uzavřít. O uzavření žádal žalovaný na webových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační údaje do formuláře, totožnost prokázal verifikační platbou a kopií občanského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně pak ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy nahlížela do různých registrů a následně na účet žalovaného odeslala smluvenou částku. 3. Původně tak žalobkyně nárokovala kromě samotné úvěrové jistiny [částka], kterou žalovaný nevrátil, smluvní pokutu [částka], jakož i kapitalizovaný úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z jistiny, paušální náklady vymáhání 50 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 400 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení plynoucí ve výši 11,75 % ročně z jistiny ode dne [datum] do zaplacení. 4. Dříve, než bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částek [částka] a [částka], tj. co do [částka] celkem s tím, že k výzvě soudu není schopna doložit ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nic dalšího, a proto nárokuje pouze jistinu [částka] s kapitalizovaným i plynoucím úrokem z prodlení v zákonné výši a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 5. K těm konkrétně uvedla, že jde o zažalovaných 400 Kč, které se skládají z částky 39 Kč za zaslaný dopis, za dva telefonické hovory po 72 Kč každý, a za osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Již v žalobě tvrdila, že je vynaložila ve snaze vyřešit věc mimosoudně, kdy žalovaného nejprve vyzvala dopisem z [datum] k úhradě anebo kontaktování. V něm ho současně upozornila, že pro případ nesoučinnosti bude nárokovat takovéto náklady a výši jednotlivých položek v dopise uvedla. 6. V rozsahu částky [částka] soud řízení výrokem II zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez ohledu na stanovisko druhé strany. 7. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, nařízeného jednání se stejně jako žalující strana nezúčastnil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Na zákonné doručovací adrese si nepřebíral listovní zásilky. 8. Soud proto provedl jen důkazy, které navrhla a předložila žalobkyně. Konkrétně smlouvou ze dne [datum], ze které zjistil, že ji pod [číslo] uzavřelo [anonymizováno] se žalovaným, který uvedl adresu [obec a číslo] v [obec]. Jejím předmětem byl spotřebitelský neúčelový úvěr 16 000 Kč se splatností 30 dnů a nulovým úrokem po tuto dobu. 9. Z výpisu z účtu [právnická osoba] č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že [datum] byla připsána pod [variabilní symbol] okamžitá platba 1 Kč z účtu, jehož majitelem je žalovaný, a jehož číslo je [bankovní účet]. Na tento účet byla dle výpisu rovněž z [datum] vyplacena částka 16 000 Kč s údajem„ půjčka od [anonymizováno] [číslo]“. Společnost [anonymizováno] pak s datem [datum] sama žalovanému sepsala oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy, tj. [číslo] na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely [datum] smlouvu o postoupení. 10. Advokát žalobkyně dále předložil předžalobní výzvu z [datum] adresovanou žalovanému ovšem na adresu [adresa] O jakou adresu se jedná, není zřejmé, vysvětleno toto nijak nebylo. 11. Právně byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto ze smlouvy nevyplývá). 12. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť po výzvě soudu, aby v tomto směru doplnila tvrzení a označila důkazy, sdělila, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny s příslušenstvím. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel. 14. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo, žalobkyně měla zprvu smlouvu za platnou, a podle v ní ujednaných splátek a termínů žalovala, i dovozovala existenci prodlení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení. 15. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic [anonymizováno] společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. 16. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. 17. Ve zde souzeném případě žalovaný neplatil, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má žalovaný hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalovaného, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaný dlužník dostavil k jednání a objasnil zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých dluh vyrovná, pokud není objektivně schopen jej uhradit najednou. Na to mu totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že