16 C 149/2023-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku 32 266,96 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze [datum] uzavřených mezi účastníky pro odběrné místo na adrese [adresa] Smluvní strany se ve Smlouvách dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Smluvní strany si ve Smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Žalobkyně dne 19. 12. 2021 vyúčtovala žalované fakturou [variabilní symbol] částku ve výši 18 406,24 Kč, splatnou dne 10. 1. 2022, a to konkrétně částku 38 1036,24 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za [anonymizováno], [číslo] MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od [datum] do [datum], smluvní pokut za prodlení se zaplacením záloh ve výši 200 Kč a dále zohlednil zaplacené zálohy ve výši 19 900 Kč. Na toto vyúčtování byla žalovanou provedena částečná úhrada ve výši 931,53 Kč, k úhradě zbývá částka 17 474,71 Kč. Fakturou [variabilní symbol] pak žalobkyně za zúčtovací období od [datum] do [datum] vyúčtovala celkové množství odebrané elektřiny [anonymizováno], [číslo] MWh ve výši 17 578,60 Kč a smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh ve výši 300 Kč. Na tuto fakturu nebyla provedena žádná úhrada. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k postupu soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo na adrese [adresa] Smluvní strany se ve Smlouvách dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Smluvní strany si ve Smlouvě v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Žalobkyně dne 19. 12. 2021 vyúčtovala žalované fakturou [variabilní symbol] částku ve výši 18 406,24 Kč, splatnou dne 10. 1. 2022, a to konkrétně částku 38 1036,24 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za [anonymizováno], [číslo] MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od [datum] do [datum], smluvní pokut za prodlení se zaplacením záloh ve výši 200 Kč a dále zohlednil zaplacené zálohy ve výši 19 900 Kč (prokázáno fakturou [variabilní symbol]). Fakturou [variabilní symbol] pak žalobkyně za zúčtovací období od [datum] do [datum] vyúčtovala celkové množství odebrané elektřiny [anonymizováno], [číslo] MWh ve výši 17 578,60 Kč a smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh ve výši 300 Kč (prokázáno fakturou [variabilní symbol]). 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dále jen energetický zákon, koresponduje povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuta byla ujednána v rámci obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smluv. 6. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklý nedoplatek uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Jelikož byla mezi účastníky pro případ porušení smluvené povinnosti, tedy pro případ prodlení žalované s platbami, sjednána smluvní pokuta a žalovaná svoji smluvní povinnost porušila, když zálohy neuhradila řádně a včas, a byla v prodlení s jejich úhradou po dobu delší než 10 kalendářních dnů, je oprávněný rovněž nárok žalobkyně, pokud jde o požadovanou smluvní pokutu. 7. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nedoplatku a pojistného nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu a smluvní pokuty, ani že tento nárok žalobkyni jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 469 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 291 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 266,96 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.