16 C 15/2023-138 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 241 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené účastníky dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalobce vyúčtoval žalované dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] ze dne 2. 1. 2019, splatnou dne 16. 1. 2019, znějící na částku 15 241 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila. Žalobce proto vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 2.11.2021. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Žalobce ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa] Počátek dodávky elektřiny do odběrného místa dle smlouvy byl sjednán na [datum] a sjednaná doba trvání smlouvy činila 24 měsíců. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalobce vyúčtoval žalované dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] ze dne 2. 1. 2019, splatnou dne 16. 1. 2019, znějící na částku 15 241 Kč (důkaz: faktura [číslo]). Žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ze dne 2. 11. 2021 (důkaz: Předžalobní výzva k úhradě závazků ze dne 2. 11. 2011). Dle podací lístku byla výzva žalované odeslána dne 2. 11. 2021. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalovaná dobrovolně nesplnila svoji povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu a služby, která pro ní vyplývala z uzavřeného smluvního vztahu, a proto soud důvodné žalobě vyhověl. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu, a ani nebylo zjištěno, že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 241 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. 9. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazených faktur, smluvních pokut atd. je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výše pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je neuhrazená dodávka elektřiny účtována, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.