16 C 331/2022-19 — Okresní soud v Liberci

3. Žalobkyně se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 15 135,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 377,95 Kč od 14. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 757,62 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále je„ předchůdce žalobce“) pro odběrné místo na adrese [adresa]. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do výše specifikovaného odběrného místa a žalovanému vystavila fakturu [číslo] na částku 6 377,95 Kč za 2,444 MWh dodané elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností dne 13. 1. 2020 a dále fakturu [číslo] na částku 8 757 Kč za 4,677 MWh dodané elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností dne 18. 2. 2020. Žalovaný na uvedené faktury ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy dne 2. 6. 2022. Pohledávky byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 postoupena na žalobkyni, kdy pohledávky přešly na žalobce dne 27. 5. 2022 zaplacením kupní ceny. Změna v osobě věřitele byla na žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 3. 2022. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 5. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 6. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu ze sítí NN do odběrného místa na adrese [adresa] (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]). Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do výše specifikovaného odběrného místa a žalovanému vystavila fakturu [číslo] na částku 6 377,95 Kč za 4,028 MWh dodané elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností dne 13. 1. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]) a dále opravnou fakturu [číslo] kterou žalovanému vyúčtovala nedoplatek ve výši 8 757,62 Kč za 3, [číslo] MWh dodané elektřiny v období od [datum] do [datum] se splatností dne 18. 2. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]). 7. Předchůdce žalobkyně postoupila na žalobkyni soubor pohledávek ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny, které budou postupovány v dílčích souborech (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2017). Dne 26. 5. 2022 byl na žalobkyni postoupen dílčí soubor pohledávek, jehož součástí byla pohledávky za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení (prokázáno předávacím protokolem o dílčím postoupení pohledávek [číslo]). Dne 27. 5. 2022 žalobkyně zaplatila předchůdkyni žalobkyně kupní cenu za postoupené pohledávky (prokázáno Potvrzením o zaplacení kupní ceny). Žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2022). 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Po právní stránce byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona, na základě které předchůdce žalobkyně dodávala elektřinu do specifikovaného odběrného místa. Žalovaný svým povinnostem z uzavřené smlouvy nedostál a za elektřinu řádně neplatil. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobce. 11. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala všechna svá tvrzení. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 282 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 135,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně. 14. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.