25 C 2/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 152 788 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že pro žalovanou společnost na základě ústní dohody ze dne [datum] prováděl [anonymizováno] v bytě [číslo] v ulici [ulice a číslo] [obec] a na základě objednávky [číslo] pak prováděl práce ve třech bytech (blíže nespecifikovaných) na adrese [ulice] § 17 a 19 v [obec] Tyto práce pak vyúčtoval žalované fakturou [číslo] znějící na částku 205 164 Kč, na kterou obdržel od žalované pouze částku 100 776 Kč, a fakturou [číslo] znějící na částku 48 400 Kč, která nebyla uhrazena vůbec. Žalovaná zbývající částku 152 788 Kč do dne podání žaloby neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána. 2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, který odůvodnila tím, že žalobce neprováděl pro žalovanou předmětné elektropráce, tyto byly prováděny na základě písemné objednávky panem [příjmení], a tomu byly rovněž řádně zaplaceny. 3. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.”) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 4. Vzhledem k neodstranění nedostatků, když ani přes písemnou výzvu soudu nebyly předloženy důkazy o sjednání smlouvy o dílo, jakož ani o provedení prací deklarovaných v žalobě, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobce, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhl a předložila potřebné důkazy. Žalobce ani jeho zástupce se však k tomuto jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil, ačkoliv zástupce žalobce byl řádně a včas k jednání předvolán a zákonná lhůta k přípravě k jednání byla zachována. Žalobce se tedy vzdal možnosti být při jednání poučen o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalobce ani jeho zástupce nedostavil, a proto soudu znemožnil postup předpokládaný v ustanovení § 118a o. s. ř. V tomto případě tedy nemohlo být žalobci dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobce se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavil. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobci potřebné poučení jiným způsobem. 5. Soud tedy jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili, pročež soud vycházel jen z listinných důkazů u prvního jednání provedených, tj. těch, které žalobce přiložil k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě které soud opatřil podle § 120 odst. 2 o.s.ř. (výpisy z živnostenského rejstříku a obchodního rejstříku), neboť na písemnou výzvu k doložení dalších listinných důkazů nebylo ze strany žalobce či jeho zástupce reagováno. 6. Z faktury [číslo] se podává, že tato byla vystavena dne [datum] a jejím prostřednictvím žalobce vyúčtoval žalované částku 48 400 Kč, a to za fakturou deklarované kompletační práce v ulici [ulice a číslo], byt [číslo]. Splatnost faktury nastala [datum]. K této faktuře žalobce doložil předávací protokol ze dne [datum], který ovšem není nijak opatřen otiskem razítka žalované ani podpisem osoby oprávněné za ní jednat, pročež je vypovídací hodnota tohoto důkazu v podstatě nulová a tento protokol tedy neprokazuje, že by byly žalované předány jakékoliv zhotovené práce. 7. Z faktury [číslo] se podává, že tato byla vystavena dne [datum] a jejím prostřednictvím žalobce vyúčtoval žalované částku 205 164 Kč, a to za fakturou deklarované kompletační práce v sedmi bytových jednotkách v ulici [ulice a číslo], [obec] a za hrubé práce v dalších bytových jednotkách – samotný výčet prací je zmatečný, zřejmě se žalobce snažil vyúčtovat práce na třech bytových jednotkách v ulici [ulice], jedné v [anonymizováno], jedné v [anonymizováno] a dvou v ulici U [anonymizováno] vil – faktura ovšem výslovně zmiňuje sedm jednotek v ulici [ulice]. Splatnost faktury nastala [datum]. K této faktuře žalobce doložil předávací protokol ze dne [datum], který ovšem není nijak opatřen otiskem razítka žalované ani podpisem osoby oprávněné za ní jednat, pročež je vypovídací hodnota tohoto důkazu v podstatě nulová a tento protokol tedy neprokazuje, že by byly žalované předány jakékoliv zhotovené práce. Poslední důkaz předložený žalobcem je předžalobní výzva, což je ovšem pouhá výzva k plnění a nikoliv důkaz prokazující důvodnost uplatněného nároku. 8. Žalovaná předložila soudu písemnou objednávku na dodávku a montáž kompletačních elektroprací na adrese [adresa], kterou potvrdil otiskem razítka a podpisem zhotovitel [celé jméno svědka]. Dále předložila objednávku potvrzenou [celé jméno svědka] na elektropráce na adrese [adresa], že tento za žalovanou neeviduje žádné pohledávky. 9. Co se týče listinných důkazů předložených žalobcem, tyto jsou zcela nezpůsobilé prokázat jím uplatněný nárok, na což soud zástupce žalobce písemně upozorňoval, avšak na tuto výzvu nebylo ze strany žalobce reagováno. 10. Nejvyšší soud České republiky k otázce použití faktury (daňového dokladu) jako důkazu o poskytnutí plnění ve svém usnesení ze dne [datum], vydaném pod sp. zn. 32 Odo 276/2005, konstatoval, že„ faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky.“ Uvedený závěr Nejvyššího soudu lze přitom vnímat jako nadále platný, jak potvrdil např. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum], vydaném pod č.j. [číslo jednací]. V tomto rozhodnutí [anonymizováno] soud konstatoval ve vztahu k prokazování plnění, že„ faktury nejsou důkazem o založení (vzniku) smluvního vztahu v den jejího vystavení, nýbrž jako účetní doklady jsou maximálně důkazem o splatnosti jimi vyúčtovaných pohledávek, které však mají právní důvod ve smlouvě, nikoliv ve faktuře.“ 11. K dané problematice se vyjádřil rovněž Ústavní soud České republiky, a to např. ve svém nálezu ze dne [datum], vydaném pod sp. zn. IV. ÚS 402/99. Ačkoliv se jednalo o věc spadající do kompetencí správního soudnictví, lze z daného rozhodnutí dovodit také obecné závěry platné i pro civilní soudnictví. Z uvedeného nálezu Ústavního soudu lze vyvodit, že důkaz daňovým dokladem (v rámci daňového řízení) je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění, který však nemusí nutně prokazovat skutečné poskytnutí v něm uvedeného plnění. Tedy, jestliže je sporováno, že zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, nemůže být důkazní povinnost splněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu a je proto namístě požadavek směřující k dokázání hmotněprávního jednání, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění. 12. Ve světle výše uvedených závěrů ustálené judikatury lze proto dovozovat obecný závěr, že faktura sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky řízení a jako taková proto nemusí být relevantním důkazem ani o poskytnutí plnění dle daného smluvního vztahu. Žalobce nikterak neprokázal uzavření jakékoliv smlouvy, ani skutečnost, že by pro žalovanou provedl jakékoliv práce, které mu nebyly zaplaceny. Žalobce rovněž nedoložil žádný důkaz k tomu, že by od žalované obdržel částečnou úhradu faktury [č