28 C 176/2023-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 843,50 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za dodávku elektřiny. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalované na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. CEHSQ [číslo], dodávala žalované elektřinu, na odběrné místo na adrese [adresa], kterou vyúčtovala dokladem [číslo] s datem splatnosti [datum] na částku 18 936 Kč. Z důvodu porušení smluvní povinnosti dle Všeobecných obchodních podmínek dále žalobkyně vyúčtovala žalované dokladem [číslo] s datem splatnosti [datum] smluvní pokutu ve výši 907,50 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani poté, co jí žalobkyně zaslala předžalobní upomínku. 3. Žalovaná nic netvrdila, k věci se nevyjádřila. 4. Soud ve věci rozhodnul bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalované byla zaslána výzva k vyjádření k uvedenému postupu s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala. 5. Žalobkyně svá tvrzení prokázala smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, fakturami a předžalobní upomínkou, z nichž soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala uhradit za dodávky elektřiny sjednanou cenu. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatnostní [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované nedoplatek 18 936 Kč. Fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za přerušení distribuce elektrické energie 907,50 Kč. Protože žalovaná vyúčtování neuhradila, byla jí dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklý nedoplatek uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny a za přerušení distribuce za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 300 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.