29 C 284/2022-103 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 260 636 [příjmení] z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou, coby bývalými životními partnery, probíhaly finanční transfery. Tvrdil, že si s žalovanou poskytovali zápůjčky. Přehled zápůjček byl součástí žaloby a žalobce na něj odkazoval. Dle jeho tvrzení žalobce dne [datum] zapůjčil žalované částku 568 862 Kč na byt ve výlučném vlastnictví žalované, dále dne [datum] poskytl žalované 150 000 Kč a dne [datum] částku 1 760 774 Kč. Posledně uvedená částka měla být určena na byt ve vlastnictví žalované. Žalobce tvrdil, že původně bylo dohodnuto, že dluh žalované vůči žalobci se bude splácet z pronájmu bytu ve vlastnictví žalované. K tomu však bohužel nedošlo. Následně došlo k rozchodu obou partnerů s tím, že žalobce tvrdil, že žalovanou vyzýval k zaplacení dluhu, ale bezvýsledně. Poté přistoupil k tomu, že dne [datum] oznámil žalované, že ve smyslu ustanovení § 2393 občanského zákoníku vypověděl smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi nimi žalovanou najím základě který poskytl žalované částky 260 636 Kč. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalovaná tvrdila, že v předmětném období tvořila s žalobcem rodinnou domácnost, což lze prokázat výpovědí obou účastníků v řízení vedeném u zdejšího soudu s tím že za trvání partnerství a společného soužití bylo mezi nimi zcela běžné, že si vzájemně poskytovali finanční plnění, jak tomu bývá i v případě soužití jiných, nesezdaných párů, které mají spolu dítě. Pokud tedy žalobce nějaká finanční plnění v její prospěch někdy poskytl, mohlo se jednat o částku na úhradu potřeb jejich nezletilé dcery nebo jiné plnění, které si partneři za trvání společného světě společného hospodaření poskytují. V žádném případě však mezi ní a žalobcem nedošlo k žádné zápůjčce, jak ve své žalobě uvádí. Nikdy mezi nimi nebyla uzavřena smlouva v písemné podobě, ani v ústní podobě. V rámci své procesní obrany žalovaná uplatnila částku 202 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná tvrdila, že za dobu jejich soužití s žalovaným společně užívali od [datum] do [datum], tedy po dobu 18 měsíců nájemní bytovou jednotku [číslo] na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo]. Nájemné dle nájemní smlouvy ze dne [datum] činilo částku ve výši 18 000 Kč měsíčně. Současně bylo nájemní smlouvu ze dne [datum] sjednáno, že zálohy na služby spojené s užíváním bytu činí [číslo] [příjmení] měsíčně. Ačkoliv byl žalobce uveden v nájemní smlouvě jako osoba užívající s žalovanou nájemní bytovou jednotku, nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky celkové výši 22 500 [příjmení] uhradil pouze jednou, a to v lednu [rok]. Žalovaná tvrdila že za dobu trvání nájemního vztahu zaplatila celkem 405 000 Kč. Polovinu z této částky požadovala po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení. Ve svém vyjádření pak žalovaná namítla, že není jasné, jak žalobce dospěl právě k částce 260 636 Kč. Při prvním jednání ve věci samé soud vyzval žalující stranu, aby doplnila tvrzení o tom, jak byla smlouva o zápůjčce, čí smlouvy o zápůjčce uzavřeny, z čeho má soud takovou skutečnost dovodit s tím, že je nutné v tomto smyslu rozvést skutková tvrzení. Žalovanou soud vyzval k tomu, aby rozvedla svá skutková tvrzení ohledně dalších finančních transferu, které měly být důvodem nepřijetí nabídky strany žalující na smírném vyřešení sporu. Žalobce reagoval na poučení soudu podání soudu doručeným dne [datum], v němž uvedl, že jeho požadavek se opírá o evidenci, která je dostupná v jeho bankovní aplikaci. Žalobce vysvětlil, že žalovaná pohledávka odpovídá rozdílu toho, co hradil žalobce na účet žalované a toho, co hradila Žalovaná na účet žalobce. Dle názoru žalobce [příjmení] sama platby potvrdila a nijak je nezpochybnila. Žalovaná reagovala na poučení soudu obsáhlým podáním z [datum], ve kterém rozvedla velmi podrobně jaké finanční transfery mezi účastníky v předmětném období probíhaly. Předně žalovaná s odkazem na historii svého účtu tvrdila a prokazovala, že zaplatila celkem 18 plateb nájemného v celkové výši 405 000 Kč s tím, že pouze nájemné za leden [rok] platil žalobce. Dále žalovaná specifikovala jednotlivé dílčí platby na účet žalobce (květen až září [rok]), kdy byl žalobce dle jejích tvrzení bez příjmu. A také specifikovala částky v úhrnu 600.000 Kč určené na byt ve vlastnictví žalobce. Dále poukázala na dalších 46.000 Kč, jež žalobci poukázala, protože byl žalobce bez příjmů. Za takto vymezeného skutkového stavu soud provedl dokazování a dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná tvořili pár s tím, že vztah navázali ještě v době, kdy trvala jejich manželství, nicméně žalobce a žalovaná v rozhodnou dobu jako partneři plánovali společnou budoucnost a na základě toho si mezi sebou převáděli různě vysoké finanční částky s tím, že dle žalobce o žádné z transakcí nesepsali žádnou písemnou smlouvu. Dále žalobce vypověděl, že s žalovanou bydleli v bytě od záři [rok] do ledna [rok]. Žalovaná ve své výpovědi potvrdila výpověď žalobce v tom smyslu, že tvořili pár, z jejich soužití se narodila dcera, že v rozhodné době plánovali společnou budoucnost a že spolu bydleli. Žalovaná uvedla, že si našli byt v [obec] z toho důvodu, že žalovaný má z předchozího manželství dceru tak, aby ji mohl navštěvovat a stýkat se s ní. Peníze byly problém, který významně přispěl k tomu, že jejich vztah nevydržel. Žalovaná v podstatě potvrdila i to, že si mezi sebou s žalobcem posílali různé finanční částky, i to, že ohledně žádné z transakcí si nesepsali žádnou písemnou smlouvu. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že mezi pronajímatelkou [jméno] [příjmení] a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva na byt v ulici [ulice] v [obec] [část obce] s celkovou sjednanou měsíční úhradou 22 500 Kč, přičemž z článku VI plyne, že žalobce byl uveden jako osoba užívající společně s žalobkyní coby nájemkyní předmětný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena [datum]. Žalovaná doložila, a žalobce to v podstatě ani nezpochybňoval, že to byla ona, kdo zaplatil sjednané měsíční úhrady za dobu trvání nájemního vztahu kromě nájmu za leden [rok], kdy nájemní vztah skončil. To samé samozřejmě vyplývá i z vyjádření banky – [jméno] [příjmení] [příjmení] o provedených úhradách, které žalovaná předložila. Za podstatné soud považuje to, že v případech, kdy finanční transfery mezi žalobcem a žalovanou probíhaly přes účet, se žalobce i žalovaná shodují o tom, jak probíhaly a že je to patrné z listiny označené jako přehled vzájemných plateb, což je export z internetového bankovnictví žalobce od roku [rok], z něhož jsou jasně patrné platby, které posílal žalobce žalované, a naopak žalovaná žalobci. Poslední tři platby v částkách 1 500 Kč, 6 800 Kč a 15 000 Kč, které v této tabulce jsou uvedené jako platby od žalované žalobci, ale žalobce tvrdil, že těmto platbám přecházela půjčka z jeho strany vůči žalované, ale na výzvu soudu (§ 101 o.s.ř.), zda je toto schopen doložit reagoval, že to doložit nemůže. Z výslechu účastníků i z jejich písemných projevů soud dospěl k závěru, že oba už považují za nesporné to, že mezi nimi probíhala poměrně čilá peněžní výměna, kterou zaznamenává jednoznačně tabulka, kterou žalobce pro účely tohoto soudního řízení vyexportoval ze své internetové aplikace. Dále soud vzal za prokázané, že žalobce s žalovanou od září [rok] do ledna [rok] spolu bydleli. Zde soud vycházel z toho, že sám žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že od září [rok] s žalovanou bydlel až do konce trvání nájemního vztahu a u předchozích měsíců července a srpna soud uvěřil žalovanému, že částečně trávil čas ještě se svou prvorozenou dcerou. Soudu připadá uvěřitelné, že si žalobce plnil své závazky vůči své prvorozené dceři. Za situace, kdy žalobce nebyl schopen prokázat předcházející půjčky v hotovosti vůči žalované v částkách celkem 23 300 Kč, neunesl v tomto smyslu žalobce své důkazní břemeno, což měl za vliv to, že v této části nebyl se svým žalobním požadavkem úspěšný. Pokud šlo o právní hodnocení, nelze než konstatovat, že český právní řád nezná pojem nesezdaného soužití, takže pokud účastníci takového nesezdaného soužití, jaké bylo i v případě tohoto řízení, neuzavřou žádnou smlouvu, nelze na finanční transfery mezi nimi nahlížet optikou např. vzájemného plnění v rámci manželství, kde vzniká tzv. společné jmění manželů, a to je právním podkladem pro taková plnění. Podle § 2991 odst. 1, 2 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Aplikováno na projednávaný případ, žalobce s žalovanou za dobu trvání jejich vztahu de facto tvořili domácnost, plánovali společnou budoucnost, přivedli na svět dceru, poskytovali si vzájemně peníze. Právním rámcem byla pak jejich shodná vůle jako páru. Tím, že se rozešli, právní rámec zanikl (odp