31 C 169/2023-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 190 Kč a smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z 12 170 Kč od [datum] do [datum] ve výš 979 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum] distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, součástí smlouvy byly i VOP a Sazebník, se kterými se žalovaný seznámil. Úvěruschopnost byla ověřena na základě prohlášení žalovaného o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen„ [příjmení]“), insolvenčním rejstříku (dále jen„ ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. ISIR a [příjmení] byly k [anonymizováno] [rok], CNCB (databáze NRKI, BRKKI) umožňovala splácení při ověření k [datum]. Žalobce ověřil platnost dokladu v totožnosti v databázi MV ČR. Žalobkyně měla doložené příjmy a výdaje výplatními páskami a výpisem účtu, ten nahlédl přes licenci AISP (PSD2). Úvěr žalobkyně vyplatila dne [datum] částkou 4 000 Kč, [datum] 2 000 Kč a [datum] 5 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se dne [datum] do prodlení s úhradou. Částky zaplacené žalovaným byly použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Ke dni sepisu žaloby činila jistina 11 000 Kč, poplatek za poskytnutí 1 170 Kč a účelně vynaložené náklady vymáhání 1 190 Kč po 35 Kč denně za dobu od [datum] do [datum] (odpovídá 34 dnům ve třech měsících vymáhání po 35 Kč), nejvýše 490 Kč za měsíc vymáhání, za 28 SMS, 36 e-mailů a 11 telefonátů. Za prvních 90 dní prodlení od [datum] žalobce žádá smluvní pokutu pro prodlení se zaplacením částky 12 170 Kč. Dále žalobkyně s odkazem na [číslo] všeobecných obchodních podmínek požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum] v celkové výši 979 Kč. 2. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání vyzvána k doložení ověření úvěruschopnosti, především výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného, a dále k doplnění tvrzení, zda a jaké měl žalovaný další splátky a k doložení výsledků lustrací v registrech CNCB (BRKI, NRKI) a [příjmení], případně navrhnutí důkazů. K doložení lustrace CNCB opakovaně. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla dle interní metodiky schválené Česku národní bankou a v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřen výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 13 811 Kč umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výplatní list za měsíc květen [rok]. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku, Registru neplatných dokladů MVČR, Registru TelcoScore (plnění mobilním operátorům – pozn. soudu), [právnická osoba], Registru hledaných osob PČR, Registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), Katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a Registru„ sankční seznamy“ (ověření mezinárodních sankcí – pozn. soudu). 3. Soud svolal účastníky k jednání, účastníci se nedostavili k jednání, soud věc projednal i bez jejich přítomnosti, soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř.: Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, ani písemně se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 11 000 Kč s tím, že jednotlivé tranše úvěru budou poskytovány v hotovosti prostřednictvím společnosti [právnická osoba], [IČO]. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalovaného o seznámení se s nimi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši dle Sazebníku v jedné splátce do [datum]. Celková výše poplatku při čerpání celého úvěrového limitu byla sjednána na 2 750 Kč. V sazebníku byla výše úroku stanovena na 22 % z částky půjčené na 30 dní, znění smlouvy bylo přednostní. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky byla ve Všeobecných obchodních podmínkách sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky z níž je žalobce v prodlení. Dále byla sjednána povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které věřiteli vznikly v důsledku prodlení dlužníka ve výši dle Sazebníku. Dle Sazebníku žalobkyně náklady účtovala paušálně ve výši 35 Kč denně (tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení spotřebitele, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence), maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [ulice] podmínky ani Sazebník neosahují podpis žalovaného. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalovaného byla ověřena skrze licenci AISP (PSD2), kdy majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti vyplývá, že Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno distančním způsobem prostřednictvím ověření bankovního účtu. 5. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalovanému na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částkou 4 000 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč a dne [datum] částkou 5 000 Kč. 6. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost spotřebitelů, z jakých údajů a databází vychází a jaké metody a výpočty aplikuje. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] bylo vyplývá, že žalobkyně vycházela ze skutečností, že v domácnosti žalovaného žijí dvě osoby a výše pravidelných měsíčních výdajů uvedené žalovaným činí 1 500 Kč. Výše měsíčního příjmu uvedené spotřebitelem 15 000 Kč a výše ověřených měsíčních příjmů 16 500 Kč. Regionální koeficient byl stanoven na 1. Dále žalobkyně vycházela z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 1 705 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilního příjmu ve výši 13 200 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné. Z výplatní pásky žalovaného vyplývá jeho příjem za měsíc květen [rok] ve výši 16 584 Kč. Ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného doloženo nebylo i přes výzvy soudu s poučením dle § 118a o.s.ř., to soud konstatoval i při jednání, zejména nebyly doloženy výsledky lustrací databází [příjmení], CNCB (NRKI, BRKI), ani výpisy účtu žalovaného k ověření jeho výdajů, když sám uváděl pouze 1500 Kč měsíčně, což nemohlo zahrnovat ani měsíčné výdaje stravy dospělého jedince, natož náklady bydlení a další. 7. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s ú