31 C 254/2023-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 360 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení z titulu pojistné smlouvy o modulárním autopojištění [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] s počátkem pojištění k témuž dni. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 1 046 Kč měsíčně. Z důvodu nesplnění povinnosti žalovaného zaslat stav tachometru, který měl sloužit k ověření, že výše sjednaného pojistného odpovídá počtu ujetých kilometrů, byl žalovanému vystaven předpis za skutečně ujeté kilometry za minulé pojistné období ve výši 9 128 Kč. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když dohodnuté splátky pojistného nehradil řádně a včas ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení pojistného do [datum]. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni [datum]. Žalovaný dluží částku 17 360 Kč, která představuje rozdíl mezi předepsanými platbami a přijatými platbami podle Přehledu pojistného za dobu trvání smlouvy. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze záznamu o jednání a nabídky pojistitele na uzavření pojistné smlouvy [číslo] vyplývá, že žalobkyně jako pojistitel učinila vůči žalované nabídku na uzavření pojistné smlouvy o pojištění vozidla CITROEN Xsara Picasso, [registrační značka], předmětem bylo tzv. povinné ručení a doplňková pojištění. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1 046 Kč měsíčně při ročním nájezdu 7 501 km až 10 000 km, žalovaný byl povinen dodat fotografii tachometru při nesplnění povinnosti byla výše pojistného stanovena dle nájezdu nad 25 000 km s nedoplatkem 9 127 Kč měsíčně, nedoplatek byl požadován výzvou ze dne [datum] se splatností do [datum], zvýšilo se i pojistné na 1 806 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena zaplacením prvního pojistného. Součástí smlouvy byl Informační dokument o pojistném produktu [anonymizováno] obsahující pojistné podmínky, žalovaný potvrdil uzavřením smlouvy seznámení se s jeho obsahem. Z informačního dokumentu byl zjištěn z části Sazebník poplatků poplatek za odeslání upomínky ve výši 50 Kč. Z předpisu plateb bylo zjištěno, že žalovanému bylo v průběhu smluvního vztahu předepsáno pojistné v celkové výši 27 914 Kč, z toho částka 9 127 Kč představuje nedoplatek zohledňující skutečně najetý počet km. Žalovaný uhradil pouze částku 10 604 Kč, první pojistné bylo uhrazeno dne [datum] (příchozí úhradu doložil žalobce i výpisem účtu), poslední platba byla provedena dne [datum] ve výši 3 186 Kč. Žalovanému byl dále vyúčtován poplatek za odeslání upomínky ve výši 50 Kč. Žalobkyně za žalovaným eviduje nedoplatek ve výši 17 310 Kč, 17 360 Kč s poplatkem za upomínku. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla vyzvána k úhradě dlužného pojistného do [datum] s upozorněním na možný zánik pojištění. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ze které žalované plynul závazek hradit sjednané pojistné, přičemž k uzavření smlouvy dle usjednání stran došlo zaplacením prvého pojistného. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, má žalobkyně podle § 13 odst. 2 citovaného zákona právo požadovat sjednané pojistné za pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný nesplnil povinnost zaslat žalobkyni fotografii tachometru k ověření nájezdu, žalobkyně proto žalovanému vyměřila nedoplatek ve výši dle smlouvy. Náklady spojené s upomínáním tvoří příslušenství pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, dále je o. z.) a v projednávaném případě je soud má za přiměřené. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. 6. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje ve vztahu k dlužnému pojistnému výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen a. t., z tarifní hodnoty ve výši 17 360 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 10. Přes bulharskou státní příslušnost žalovaného byl český soud příslušný k rozhodování dle českého práva dle Nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které stanoví příslušnost dle pobytu stran a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) určuje rozhodné právo dle pobytu pojistníka, pokud nebylo sjednáno jinak. Žalovaný má v ČR trvalý pobyt.