32 C 71/2023-62 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 177.561,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce jako věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši [částka], kdy obchodní úrok byl vyčíslen na částku 179 956 Kč a administrativní poplatek ve výši 54 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh uhradit v 59měsíčních splátkách po 6 233 Kč a v šedesáté závěrečné splátce ve výši 6 209 Kč. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a dostal se tak do prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Žalobce uvedl, že na jistině žalovaný uhradil do dne zesplatnění 24 592 Kč, na obchodních úrocích uhradil 92 734 Kč a na poplatcích za správu zápůjčky uhradil 19 800 Kč, celkem tak žalovaný zaplatil 137 126 Kč. Žalobce uvedl, že na neuhrazené jistině zápůjčky eviduje dluh 115 408 Kč na neuhrazených obchodních úrocích 28 473 Kč a na neuhrazených měsíčních poplatcích 7 200 Kč. Žalobce dále vyčíslil zákonný úrok z prodlení ve výši 1 920,13 Kč, a to za dobu do zesplatnění pohledávky, dále od zesplatnění do data [datum] v částce 2 561,07 Kč, tedy celkem 4 463,20 Kč. Dále žalobce vyčíslil smluvní pokutu za dobu do zesplatnění smlouvy ve výši 7 584 Kč a za dobu od zesplatnění smlouvy do [datum] ve výši 10 683,34 Kč. 2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 177 561,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 154 831 Kč od [datum] do zaplacení. proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, který dodatečně odůvodnil tak, že pohledávku žalobkyně zcela popírá, neboť smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy, dle názoru žalovaného je neplatná a na základě toho žalobkyně nemá na zaplacení této částky nárok. Ve svém písemném vyjádření pak poukázal na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného, když se spokojila s výpisem z jednoho z bankovních účtů žalovaného, ačkoliv věděla, že žalovaný má ještě další bankovní účet, ze kterého pak platil závazky svým dalším věřitelům. Vyplacení částky ve výši 140 000 Kč ze strany žalobkyně učinil žalovaný nesporným. 3. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí a dále vycházela z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtu žalovaného aktuálních za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o zápůjčce, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 47 231 Kč. Na základě těchto zjištění pak dospěla k závěru, že žalovaný je bonitní pro sjednanou půjčku se splátkou 6 768,22 Kč a se s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu o zápůjčce. 4. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o.z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 140 000 Kč s úrokem ve výši 39 % p.a., RPSN ve výši 60,8 % celkový dluh byl vyčíslen na částku 373 956 Kč. Dluh měl být uhrazen tak, jak je uvedeno v žalobě. 5. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], tedy před uzavřením předmětné smlouvy, soud zjistil že žalobkyně informovala žalovaného o zpracovávání žádosti žalovaného o půjčku a v souvislosti s tím byl i žalovaný vyzván, aby zaslal výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet] a dále z bankovního účtu [číslo] v obou případech za duben květen až červen 2020. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela pouze z výpisu z účtu číslo [bankovní účet], kdy na základě tohoto účtu vyhodnotila příjmy žalovaného na částku 53.083,30 Kč, pravidelné měsíční [jméno] byly pro výpočet bonity žalovaného vyhodnoceny průměrně na částku 29.582,53 Kč, kdy byly zohledněny výběry hotovosti [částka], splátky úvěru 4 450,29 Kč, ne identifikovatelné domácí platby [částka], rychlé půjčky 8664,10 Kč, a 3 025 Kč zahrnující inkaso. Rozdíl mezi příjmy a výdaji tedy činil [částka]. 6. žalovaný se dále vyjádřil tak, že druhý účet je veden u [jméno] [příjmení] [příjmení], tento žalobkyni nedal k dispozici, neboť úvěr mu nebyl již schválen z tohoto účtu však splácel své další závazky, a to 678 Kč měsíčně na úvěr ve výši 33 000 Kč, 7 975 Kč měsíčně na úvěr u ČSOB [ulice] spořitelny ve výši 786 000 Kč a dále 1 500 Kč měsíčně pro Raiffeisen stavební spořitelnu z titulu úvěru ve výši 41 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně splácel do prosince 2021, v červnu 2022 zaplatil 5 splátek na jednu a srpnu 2022 byla proti němu zahájena exekuce, v souvislosti s tím mu byl zablokován i účet a finanční prostředky z něj byly použity pro účely exekuce, žalovaný tedy již nemohl dál tento úvěr splácet. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému částku 140 000 Kč, a to převodem na jeho účet, žalovaný do dne zesplatnění žalobkyni uhradil částku 137 126 Kč. 7. Žalobkyně nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. tyto důkazy, informace vyplněné žalovaným, lustrace závazků žalovaného, výpis z běžného účtu žalovaného z 8/ 2021 a výpis z úvěrového účtu, jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o příjmech žalovaného ani o jeho výdajích, přičemž se nelze spoléhat pouze na informace získané pouze od žalovaného. 8. Soud v daném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s náležitou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když při hodnocení bonity žalovaného se spokojila s výpisem pouze jednoho z bankovních účtů, ačkoliv jí bylo známo že žalovaný disponuje i dalším bankovním účtem a jak vyplynulo z vyjádření žalovaného, byly z tohoto účtu hrazeny další závazky žalovaného, které nepochybně mohly výrazně ovlivnit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. 9. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Dne [datum] žalobkyně jako věřitel a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Žalobkyni jako věřitele stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem [datum] se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Žalobkyně tak má ze žalovaného nároku právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, tj. smluvního úroku a poplatků, včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. Je tomu tak proto, že nárok na úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu nebyl v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 11. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.874 Kč ([částka] – [částka]). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení se od této obecné pariční lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšný byl ve věci žalovaný tento pak požadoval paušální náhradu nákladů 2× 300 Kč soud rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému tyto náklady tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.