90 C 109/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], dne [datum] poskytl žalovanému bez právního důvodu částku 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] s poznámkou [číslo]. K uvedenému došlo po jednání právního předchůdce žalobkyně a žalovaného o uzavření smlouvy, jež žalobkyně není schopna doložit. Žalovaný se tedy bez spravedlivého důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, je proto povinen obohacení vydat žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2022 společností [právnická osoba], která ji nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od [právnická osoba] Žalovaný bezdůvodné obohacení i přes výzvu k plnění odeslanou dne 12. 8. 2022 žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaný se následně k jednání nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila a odročení nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené smlouvy o úvěru, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat k poskytnutí 20 000 Kč dne 5. 3. 2021 žalovanému a žalovaný se měl zavázat tyto prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí za podmínek ve smlouvě stanovených vrátit, soud zjistil, že nebyla podepsána žalovaným. Z potvrzení o běžné platbě právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] zaslal žalovanému částku 20 000 Kč, a to na běžný účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že uvedený účet je veden ve prospěch žalovaného a že na něj dne [datum] byla připsána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k navrácení částky 20 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru a nákladů právního zastoupení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 8. 2022. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 12. 8. 2022. O odeslání obou písemností žalované na poslední žalobkyni známou adresu pak svědčí podací lístek ze dne 12. 8. 2022. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k vrácení mu zaslané částky dopisem ze dne 12. 8. 2022, na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Jelikož žalobkyně svá tvrzení prokázala listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil ani vrácení částky neprokázal, bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o.z.). 7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.