90 C 261/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], dne [datum] poskytl žalované bez právního důvodu částku 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] s poznámkou [číslo]. K uvedenému došlo po jednání právního předchůdce žalobkyně a žalované o uzavření smlouvy, jež žalobkyně není schopna doložit. Žalovaná se tedy bez spravedlivého důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatila, je proto povinna obohacení vydat žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], která ji nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od [právnická osoba] Žalovaná bezdůvodné obohacení i přes výzvu k plnění odeslanou dne [datum] žalobkyni nevrátila. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno a žalovaná se následně k jednání nedostavila, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila a odročení nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl bez přítomnosti obou stran a vycházel toliko z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené smlouvy o úvěru, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat k poskytnutí 20 000 Kč dne [datum] žalované a žalovaná se měla zavázat tyto prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí za podmínek ve smlouvě stanovených vrátit, soud zjistil, že nebyla podepsána žalovanou. Z potvrzení o běžné platbě právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] zaslal žalované částku 20 000 Kč, a to na běžný účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že uvedený účet byl veden ve prospěch žalované a že na něj dne [datum] byla připsána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k navrácení částky 20 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru a náklady právního zastoupení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum]. O odeslání obou písemností žalované na poslední žalobkyni známou adresu pak svědčí podací lístek ze dne [datum]. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná byla proto vyzvána k vrácení jí zaslané částky dopisem ze dne [datum], na výzvu však nijak nereagovala a ničeho nevrátila. Jelikož žalobkyně svá tvrzení prokázala listinnými důkazy, zatímco žalovaná v řízení ničeho netvrdila ani vrácení částky neprokázala, bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o.z.). 7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O platebním místu náhrady náklů řízení soud rozhodl podle § 149 o. s. ř.