12 C 23/2024-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 837,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 860,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 012,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 147,34 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 266,28 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, což však nečinil, neboť uhradila pouze 4 177 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , bylo zjištěno, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvou, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 37 184 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč.4. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný za období od , datum, do , Anonymizováno, uhradil celkem částku 4 177 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč se splácením ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný a dosahuje příjmu , částka, (byla doložena pracovní smlouva na dobu určitou do , datum, a výplatní pásky). Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činí , částka, a použitelný měsíční příjem má pouze , částka, , přičemž v žádosti je zaškrtnuto, že tento příjem je nedostatečný. Z žádosti dále bylo zjištěno, že žadatel bydlí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Jako další příjmy uvedl příjmy paní , jméno FO, , která pobírá , Anonymizováno, , Anonymizováno, , částka, měsíčně (doloženo složenkami). Právní předchůdce dospěl k závěru, že s , Anonymizováno, , Anonymizováno, je příjem žalovaného dostatečný, daná osoba je úvěruschopná a smlouva o úvěru byla uzavřena, kdy došlo k hotovostnímu předání finančních prostředků.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným řádně posoudila úvěruschopnost žalované osoby. Příjmy žalovaného byly prokázány výplatními páskami, ovšem ve vztahu k jeho tvrzeným výdajům nejsou dostačující. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně sama vyhodnotila, že příjem není dostatečný a spokojila se s tím, že žalovaný do svých příjmů zahrnul příjem z , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, (k tomuto soud uvádí, že se jedná o , Anonymizováno, , který pobírá , Anonymizováno, osoba , jméno FO, , kdy není jasné, jaký má tato osoba k žalovanému vztah a je nepochybné, že příjem z , Anonymizováno, , Anonymizováno, je v prvé řadě určen na , Anonymizováno, , Anonymizováno, a takovýmto druhem příjmů nelze počítat v tom smyslu, že by jej bylo možné použít na jiný účel (v daném případě na splátky pana žalovaného). Osoba, která za právního předchůdce žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu špatně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Podstatné rovněž je, že žalovaná měla jiné závazky, na jejichž splácení šla více než polovina jejího příjmů, přičemž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tuto skutečnost nijak nereflektovala.13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.14. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s tím, že žalovaný nahlásil další příjem , částka, , ačkoliv tento příjem by v žádném případě nemohl být zahrnut mezi jeho reálné příjmy použitelné na splátky, navíc nebylo ověřeno, že tento příjem by byl žalovanému skutečně k dispozici (jedná se o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který pobírá , Anonymizováno, osoba, o které není známo, jaký má k žalovanému vztah). Skutečnost, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nijak nereflektovala skutečné příjmy žalovaného, pak svědčí o tom, že úvěruschopnost žalovaného fakticky posuzována nebyla. Soud proto