18 C 272/2023-10 — Okresní soud v Liberci

1. Žalováno ve věci bylo dne [datum] s tím, že žalobce [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (dále již jen„ žalobce“) je společně se žalovaným [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného] (dále již jen„ žalovaný“) [anonymizováno] těchto nemovitých věcí: - [anonymizována tři slova] [obec] u [obec] [anonymizována dvě slova], jehož součástí je [anonymizována dvě slova] [adresa], které jsou zapsané v katastru nemovitostí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [stát. instituce], na [anonymizováno] [číslo] to pro [anonymizováno] [obec] u [obec], [územní celek] (dále již jen„ [anonymizováno]“, anebo„ [anonymizována dvě slova]“). [právnická osoba] má na těchto [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o velikosti [číslo] a žalovaný [anonymizována dvě slova] o velikosti [číslo]. Žalobce nabyl uvedený [anonymizováno] podíl na uvedených nemovitostech [anonymizováno] smlouvami: - ze dne [datum], právní účinky zápisu [anonymizována dvě slova] k okamžiku [datum], zápis proveden dne [datum], [anonymizována dvě slova]: [anonymizováno] [číslo], - ze dne [datum], právní účinky zápisu [anonymizováno] práva k okamžiku [datum], zápis proveden dne [datum], [anonymizována dvě slova]: [anonymizováno] [číslo]. Z právního hlediska se má za to, že podstata ([anonymizována dvě slova] spočívá v tom, že každý ze [anonymizováno] se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze [anonymizováno] v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho [anonymizováno] podílu, přičemž jde o tzv. [anonymizováno] podíl, nikoli o [anonymizováno] vymezení vztahující se k určité části [anonymizováno] věci. Spoluvlastník, který [anonymizováno] nemovitost užívá nad rámec svého [anonymizováno] podílu, nemusí ostatním [anonymizováno] poskytovat [anonymizováno] náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání [anonymizováno] nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn [anonymizováno] nemovitost užívat nad rámec svého [anonymizováno] podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním [anonymizováno] poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno. Vztah z bezdůvodného obohacení je přitom právní úpravou i judikaturou pojímán jako objektivní (směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu). Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch totiž stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v [ustanovení pr. předpisu] (s účinností od [datum] ustanovením [ustanovení pr. předpisu], přičemž samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného a ani obohaceného. 2. Má-li každý [anonymizováno] právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího [anonymizováno] (např. [ustanovení pr. předpisu]. To znamená, že [anonymizováno] nemůže„ bez dalšího“ užívat [anonymizováno] věc nad rámec svého [anonymizováno] podílu, a to na úkor dalších [anonymizováno]; samotná existence [anonymizováno] ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání [anonymizováno] věci nad rámec [anonymizováno] podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (sc. [anonymizováno] si užitné hodnoty [anonymizováno] věci nad [anonymizováno] podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu ([ustanovení pr. předpisu] jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení ([anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova]). V návaznosti na výše uvedení lze shrnout, že z [anonymizováno] podílu sice nevyplývá právo užívat pouze konkrétní část věci, nicméně [anonymizováno] je oprávněn užívat věc jen v rámci svého podílu (není-li tu právní důvod pro užívání v jiném rozsahu). Jinak řečeno, to, že [anonymizováno] je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat [anonymizováno] věc, ještě neznamená, že ji může bez dalšího užívat nad rámec [anonymizováno] na úkor [anonymizována dvě slova]. Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu; dovolací soud neshledává podmínky a nezná přesvědčivé důvody pro odklon od tohoto judikatorně ustáleného závěru. Užívá-li tudíž spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody [anonymizováno] anebo bez rozhodnutí soudu) [anonymizováno] věc nad rámec svého [anonymizováno] podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním [anonymizováno] podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení ([ustanovení pr. předpisu]“. 3. V tomto případě je situace skutkově postavena tak, že [anonymizováno] nemovitosti shora specifikované žalovaný užívá jako [anonymizováno] nad rámec svého podílu ([číslo]) na úkor žalobce bez právního důvodu, když doposud neučinil žalovaný ničeho, čímž by užívaní svého [anonymizováno] podílu nad jeho rámec, tj. nad rámec podílu [číslo]) legalizoval, resp. legitimizoval. Jinak řečeno, [anonymizováno] nemovité věci žalovaný užívá žalovaný bez dohody, resp. bez jiného právního titulu, i na úkor žalobce [anonymizováno] [právnická osoba], a to nejpozději od [datum]. Uvedené užívání [anonymizováno] věcí jako celku – nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného – tak zakládá právo žalobce společnosti [právnická osoba] proti žalovanému na poskytnutí peněžité náhrady, a to v rozsahu jeho podílu [anonymizována dvě slova] ([číslo]), které je obvyklé vzhledem k času i místu, a to ve výši [částka] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) za každý měsíc plynoucí ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný tak k dnešnímu dnu dluží žalobci včetně měsíce [anonymizováno] [rok] peněžitou částku [částka] (slovy: [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), což odpovídá [anonymizováno] měsícům x [číslo] - [anonymizováno] měsíčně. Uvedená částka je podle názoru žalobce cena obvyklá. 4. Žalovaný byl na základě předžalobní výzvy (dle §142a, odst. 1 o.s.ř.) ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka] představující peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v [anonymizována dvě slova] bez právního důvodů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]. Dle informací k sledovaným zásilkám [anonymizována dvě slova] žalobce zjistil, že zásilka byla pro žalovaného na [anonymizováno] z důvodu jeho nezastižení uložena do [datum] a pak opakovaně doručována a následně dne [datum] žalovanému dodána do domovní schránky. Zásilka se tedy pokládá ze doručenou dnem [datum], kdy byla zásilka žalovanému dodána do domovní schránky a měl možnost se s jejím obsahem seznámit. 5. Žalovanému byl zároveň ve smyslu § 1968 - § 1970 občanského zákoníku, tj. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kalkulován i úrok z prodlení, a to od prvního dne prodlení po uplynutí lhůty od doručení předžalobní výzvy. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím sedmi denní lhůty ode dne, kdy se předžalobní výzva považovala za doručenou ([datum]), tedy dne [datum] byl žalovaný v prodlení. Žalobce tak vedle dlužné částky požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to zákonného úrok z prodlení ve výši 15,00 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani ve lhůtě určené v předžalobní výzvě, ani se k předžalobní výzvě nijak v této lhůtě nevyjádřil. 6. Ve věci bylo rozhodnuto v písemném řízení podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, nárok nezpochybnil, zaplacení neprokázal. 7. Své [anonymizováno], respektive [anonymizováno], žalobce doložil, výpisem se [anonymizována tři slova]. Dále byly doloženy [anonymizována dvě slova] smlouvy podporující žalobní tvrzení, která byla pro úspornost citována z žaloby a převzata do odůvodnění shora. Soud tedy uzavírá, že skutkový stav byl doložen tak, jak žalobce uvádí. 8. Pokud jde o citovaný právní titul, respektive právní úpravu, tak tato byla rovněž převzatá, je správná, a soud na ní odkazuje, uvedená shora. S ohledem na uvedené, bylo důvodné žalobě vyhověno, co do základu, tak zákonného příslušenství, tedy úrok z prodlení dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. 9. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., a to za 3 úkony právní služby po 3 020 Kč (převzetí, žaloba, výzva k plnění s právním rozborem včetně rozboru skutkového) dle § 7 AT a 3 paušály po 300 Kč § 13 AT, zvýšeno o 21 % DPH dle § 137 o.s.ř. a za zaplacený soudní poplatek 1 900 Kč, celkem jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.