22 C 130/2024-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 22 024,64 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem Smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením Smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec k čerpání ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 2,45 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 21 423,14Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 6 200 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11.9.2023 a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 11.9.2023 ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 22 024,64 Kč sestávající z:neuhrazené jistiny ve výši 19 797,42 Kč,poplatků za pojištění ve výši 87,22 Kč,nákladů na vymáhání ve výši 680 Kč,pokut účtovaných ve výši 1 460 Kč.Příslušenství pak představuje:úroky z prodlení ke dni podání žaloby 696,96 Kč,úroky ke dni podání žaloby 2 625,94 Kč.2. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 5.9.2024 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.5. Mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy „, Anonymizováno, půjčka – revolvingový úvěr“ číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěrový rámec k čerpání ve výši 20 000 Kč. Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky a Sazebník, na které Smlouva výslovně odkazuje. Započetí a průběh čerpání úvěru byl prokázán „Výpisem čerpání, splátek a úhrad“, kdy žalovaný poprvé úvěr čerpal ke dni , datum, bankovním převodem. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 15,88 % ročně formou minimálních měsíčních splátek ve výši 2,45 % z úvěrového rámce, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Poplatky byly účtovány v souladu se Sazebníkem. Dle ujednání ve smlouvě (oddíl Náklady úvěru) a podkapitoly odst. 7.1. Sankce byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Z „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku 17.5.2023. S ohledem na to, že žalovaný se dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne 11.9.2023 prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství tj. částky 23 867,25 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Žalovaný tak ke dni sepsání žaloby tj. k 11.12.2023 dluží žalobci na jistině 19 797,42 Kč, úroku 2 625,94 Kč, úroku z prodlení 696,96 Kč, pojištění 87,22 Kč, nákladech na vymáhání 680 Kč a smluvní pokutě 1 460 Kč. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 5.10.2023, o čemž svědčí poštovní podací arch ze dne 6.10.2023. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval.6. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.10. Dle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o úvěru. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.).14. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 334 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 882 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 024,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.16. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.