24 C 91/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 400 Kč od , datum, do zaplacení, částku 925 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč, a to ve 3 splátkách s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalovaná však zápůjčku nevrátila, uhradila pouze částku 5 000 Kč a žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny, poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o úvěru zápůjčce bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 5 400 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s poplatkem ve třech splátkách po 6 800 Kč.5. Z potvrzení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne , datum, zúčtovaná platba ve výši 15 000 Kč, a to ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že tento účet je účtem vedeným na jméno žalované a zmíněná platba byla na tento účet připsána dne , datum, . Tím bylo prokázáno poskytnutí zápůjčky žalované.6. Z dopisů žalobkyně žalované ze dne , datum, , , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla o dlužné splátky upomínána.7. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že dluh se stal v důsledku prodlení žalované se splácením splatným v celém rozsahu.8. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby zástupkyní žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy řádně posuzována. Protože žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by úvěruschopnost žalované byla zkoumána, ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno neunesla.15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do , datum, obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před , datum, však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, , kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.16. V posuzované případě nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána tak jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.17. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.18. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 15 000 Kč a vrácení částky 5 000 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 10 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.19. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.