92 C 2/2024-60 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 813,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21.5.2023. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 813,32 Kč, který měl splatit nejpozději dne , datum, , což však neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách s tím, že úvěr je poskytován na jeden rok a celkem bude zaplacena částka 17 959, 74 Kč.5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru byly zjištěny parametry sjednaného úvěru, tj. výše 10 000 Kč, celková částka k úhradě 17 959,74 Kč, minimální splátka ve výši 13 % z nesplaceného úvěru.6. Z vyčíslení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný načerpal částku 10 000 Kč a provedl jednu úhradu ve výši 1 500 Kč, a to dne , datum, . Čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč bylo dále prokázáno též výpisem z účtu, čerpáno bylo , datum, .7. Z faktury VS , var. symbol, bylo zjištěno, že žalovanému byla touto fakturou vyúčtována částka 6 620,94 Kč se splatností , datum, .8. Ze smlouvy o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , včetně přílohy postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.10. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti.11. Žalovanému tak byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, což však neučinil, neboť zaplatil pouze jednu splátku ve výši 1 500 Kč.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z provedených listinných důkazů nebyly zjištěny žádné informace ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, není zřejmé, zda právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici jakékoli informace o příjmech či výdajích žalovaného. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).19. V posuzované případě nebylo prokázáno, že by se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně posuzováním úvěruschopnosti žalovaného zabývala. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.20. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 10 000 Kč a splacení částky 1 500 Kč. Co do rozdílu těchto částek, tj. 8 500 Kč proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.22. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V posuzovaném případě byl úspěch a neúspěch účastníků ve věci zhruba stejný (když soud kapitalizoval žalované úroky ke dni vydání rozhodnutí), soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.