92 C 38/2024-67 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.12.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 911,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 530,73 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 24,12 % ročně z částky 15 971,98 Kč od 22.2.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 135 Kč, žalovaná se však dostala se splácením úvěru do prodlení, když uhradila pouze částku 11 350 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , účinnou dne , datum, , pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve spojení s výpisy z registru právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvou, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 47 808 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 135 Kč. Z přílohy 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná si ujednala i pojištění schopnosti splácet úvěr, a to s měsíčním pojistným ve vši 139 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k této smlouvě bylo zjištěno, že si smluvní strany ujednaly způsob, jakým bude smlouva na dálku uzavřena.4. U oznámení o schválení úvěru ze dne 20.1.2022 bylo zjištěno, že žalované bylo písemně oznámeno schválení úvěru ve výši 17 000 Kč.5. Z elektronického výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 19.1.2022 byla z tohoto účtu odepsána částka 17 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .6. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje úhradu celkem , hodnota, splátek po 1 135 Kč.7. Z prohlášení o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno i žalobkyní.10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala s tím, že žalovaná má příjem ze zaměstnání v průměrné výši 15 802 Kč měsíčně, životní minimum činí částku 3 860 Kč, náklady na bydlení činí částku 3 384 Kč, žalovaná splácí jiný úvěr se splátkou 937 Kč, rezerva tedy činí částku 6 621 Kč.11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 13.8.2021 připsána mzda ve výši , částka, , dne 14.9.2021 mzda ve výši , částka, , dne 13.10.2021 mzda ve výši , částka, , dne 14.12.2021 mzda ve výši , částka, a dne 13.1.2022 mzda ve výši , částka, .12. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že u žalované nebyl dne 18.1.2022 evidován žádný záznam.13. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla score 285, což odpovídá nízkým bodům, s čímž je spojeno vyšší riziko, úvěr je v takovém případě výrazněji limitován výší vyplacené částky nebo je zamítán.14. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o dlužnou částku upomínána.15. Z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.16. Výpis z účtu č. , č. účtu, , kterým žalobkyně chtěla prokázat poskytnutí úvěru, k důkazu proveden nebyl, neboť poskytnutí úvěru bylo prokázáno výše uvedenými důkazy, a proto byl tento důkaz nadbytečným.17. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, žalovaná však dosud vrátila pouze částku 11 350 Kč.18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.19. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.21. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.23. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Příjmy žalované prokázány byly, avšak prokázaný příjem za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy byl pouze zhruba 15 000 Kč, což je příjem velmi nízký. Výdaje žalované nebyly prokázány nijak, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla, žalobkyně (právní předchůdkyně) vycházela pouze z tvrzení žalované. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Nad to žalovaná i s takto nízkým příjmem již jeden úvěr splácela, což rovněž nesvědčí o vysoké bonitě žalované.24. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při