92 C 44/2024-51 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.12.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 250,70 Kč, úrok z prodlení z částky 34 030,45 Kč od 2.2.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 29,91 % ročně z částky 29 682,89 Kč od 23.1.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 1 799 Kč, což však neučinila, neboť dosud uhradila jen částku 1 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 59,28 % splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 799 Kč.4. Z elektronického výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 14.9.2022 byla ve prospěch účtu č. , Anonymizováno, provedena platba ve výši 30 000 Kč.5. Z prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 31.8.2023 včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.1.2023 bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.9.2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno i žalobkyní.8. Z listiny označené jako Hodnocení klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala s tím, že žalovaná má příjem ze zaměstnání v průměrné výši 19 000 Kč měsíčně, životní minimum činí částku 4 620 Kč, náklady na bydlení činí částku 3 568 Kč, rezerva tedy činí částku 9 812 Kč.9. Z výpisu z účtu č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že na tento účet byly připsány platby s poznámkou „, Anonymizováno, “, a to dne 9.6.2022 ve výši 20 330 Kč, dne 8.7.2022 ve výši 20 646 Kč, dne 8.8.2022 ve výši 20 113 Kč a dne 8.9.2022 ve výši 18 515 Kč.10. Z výpisu z registru , Anonymizováno, bylo zjištěno, že u žalované nebyl dne 18.1.2022 evidován žádný záznam.11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla score 426, což odpovídá maximálním bodům.12. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o dlužnou částku upomínána13. Žalované tak byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala společně s úrokem vrátit, což však neučinila, neboť uhradila pouze 1 800 Kč.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Příjmy žalované prokázány byly, avšak prokázaný příjem byl pouze ve výši 18 000 – 20 000 Kč, což je příjem velmi nízký. Výdaje žalované nebyly prokázány nijak, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla, žalobkyně (právní předchůdkyně) vycházela pouze z tvrzení žalované. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně měla k dispozici doklady o výši nákladů na bydlení, své tvrzení však neprokázala. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).21. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by si výdaje žalované jakkoli ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například výpis z katastru nemovitostí, prokazující vlastnictví nemovitosti k bydlení, případně nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 30 000 Kč a vrácení částky 1 800 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 28 200 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém r