92 C 57/2024-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21.2.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 199,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 25.5.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, .. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 199,01 Kč, a to nejpozději do 24.5.2022. Žalovaný však úvěr nesplatil, neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem ve výši 10 199,01 Kč do 24.5.2022.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a o poskytovaném spotřebitelském úvěru, předpokládané zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.6. Z potvrzení o platbě, vystaveného , právnická osoba, . dne 21.2.2022 bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 21.2.2022 provedena platba ve výši 15 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .7. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 20.6.2024 bylo zjištěno, že účet č. , tel. číslo, , vedený u , právnická osoba, ., je veden na jméno žalované, přičemž dne 24.2.2022 byla na tento účet připsaná platba ve výši 15 000 Kč z účtu č. , č. účtu, .8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s přílohou této smlouvy, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 22.12.2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. K písemné výzvě soudu, která předcházela nařízenému jednání, žalobkyně pouze sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného a dále z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Jaká byla tvrzení žalovaného a co konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně o majetkových poměrech žalovaného zjistila, žalobkyně neuvedla. Již z tohoto vyjádření je zřejmé, že právní předchůdkyně příjmy a výdaje žalovaného nijak neprověřovala, když se zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.18. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. N