13 C 32/2025-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč s tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru a pohledávky z ní nabyla žalobkyně postoupením. Protože samotnou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, nárokuje vydání částky, která byla původní věřitelkou 15. 9. 2022 převodem na bankovní účet žalovaného poskytnuta. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat, a protože mu byla zaslána 31. 3. 2024 předžalobní výzva, uplynutím 10 dnů se žalovaný dostal do prodlení, od 11. 4. 2024 tak až do zaplacení žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní, na zákonné doručovací adrese si nepřebíral zásilky. K jednání se nedostavil, stejně jako žalobkyně, která se omluvila. Soud tak provedl pouze jí navržené důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci.3. Konkrétně zjistil z oznámení sepsaného 31. 3. 2024 společností , právnická osoba, , že je adresovala žalovanému na adresu, kterou měl dříve evidovanou jako místo pobytu, a oznamuje mu, že smlouvou o postoupení žalobkyně nabyla pohledávku za jeho osobou. Konkrétně ze spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , a která na všech smluvních nárocích i nákladech činí 58 114,56 Kč. Z potvrzení o provedené platbě bylo dále zjištěno, že , právnická osoba, ze svého účtu poukázala 15. 9. 2022 částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, resp. byl do jeho zrušení 3. 1. 2024.4. Na základě shora uvedeného soud dospěl skutkově k závěru, že se žalovaným měla být uzavírána , právnická osoba, smlouva o spotřebitelském úvěru, byť se ji již nepodařilo doložit. Jednoznačně tato společnost na jeho účet převedla v září 2022 ze svých prostředků 20 000 Kč a sama pak vůči němu prohlásila a oznámila, že pohledávku postoupila žalobkyni.5. Nárok, který uplatnila žalobkyně, je nárokem ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout prostředky a úvěrovaný vrátit je a zaplatit úroky. I když žalobkyně uvedla, že smlouvu se již nepodařilo dohledat, nemění to nic na tom, že dle žaloby, i oznámení o postoupení pohledávky původní věřitelka, měla právě takovou smlouvu sjednávat.6. Podmínkou platnosti takové smlouvy je pak podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), že před uzavřením byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr lze poskytnout jen, pokud z výsledku posouzení nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, a nebyly doplněny ani případně při jednání, kterého se neúčastnila.7. Soud proto dovodil, že zde skutečně je bezdůvodné obohacení žalovaného, ovšem z důvodu absolutně neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Pozice žalovaného nemůže být horší za situace, kdy se úvěrová smlouva nedohledala, než kdyby předložena byla. Jestliže před jejím sjednáním nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a toto v řízení prokázáno, jedná se v rozsahu poskytnuté a nevrácené úvěrové jistiny o bezdůvodné obohacení, ovšem speciální, v režimu z. s. ú, kde je pravidlo vracení a otázka prodlení specificky upravena.8. Žalovanému tak soud uložil vrátit přijatou částku 20 000 Kč, a jelikož žalovaný nijak neosvětlil své současné poměry, učinil tak v základní lhůtě pro peněžité plnění. Při neplatné smlouvě nelze vycházet ani z ujednání ohledně splatnosti, ale ani z obecné úpravy vydání bezdůvodného obohacení. Teprve soud v takovém případě stanoví lhůtu nově dle speciální úpravy v z. s. ú., viz rozhodnutí NS ČR ve sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.9. Aby však mohl stanovit splátky, případně rozhodnout pro tentokrát, že nyní není schopen žalovaný splácet, musel by právě žalovaný takové své poměry soudu doložit. Jeho pasivita v tomto směru musí jít k jeho tíži.10. Jelikož dosud nenastala splatnost žalované částky, nelze přiznat nejen žádná smluvní plnění, pro která měla být podkladem neplatná smlouva (a tedy sjednány nejsou), ale ani příslušenství z titulu prodlení, ke kterému dosud s vracením přijatého plnění nedošlo. Úroky z prodlení proto soud zamítl výrokem II rozsudku.11. Současně je kapitalizoval ke dni rozhodnutí, a z celkové částky nárokované včetně nich plyne, že žalobkyni bylo přiznáno 82 % celkově žalované pohledávky, zamítnuto pak bylo 18 % a žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v řízení uspěla ve větším rozsahu, co do celkových 64 %. Tuto poměrnou část nákladů jí proto přiznal k náhradě.12. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč (za tři úkony právní služby po 300 Kč, konkrétně příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu), a dále třemi paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů náležejících k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a), vše ve znění do 31. 12. 2024, kdy byly učiněny. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně, tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 2 252 Kč, a přiznaných 64 % pak 1 441 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta.13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.