13 C 37/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o vydání částky 16 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta 18. 7. 2023 převodem na bankovní účet č. , č. účtu, společností , právnická osoba, , od které pohledávku nabyla postoupením. Uvedla, že její předchůdkyně se žalovaným vedla jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy samotnou smlouvu už ale není schopna doložit. Nárokovala proto částku z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo, a v návaznosti na předžalobní výzvu z 13. 4. 2024 pak i zákonný úrok z prodlení ode 24. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela pasivní, na zákonné doručovací adrese si nepřebíral zásilky.3. Z důkazů dříve předložených žalobkyní soud zjistil, že dle výpisu z účtu byla z bankovního účtu č. , č. účtu, odepsána 18. 7. 2023 částka 16 000 Kč s poznámkou „půjčka , Jméno žalovaného, “, a to ve prospěch číslo účtu č. , č. účtu, . ČS a. s. pak ve své zprávě sdělila, že se jedná o účet žalovaného, a že tato platba byla připsána konkrétně od společnosti , právnická osoba, Přímo tato společnost pak s datem 13. 4. 2024 sepsala oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni, které adresovala žalovanému. Žalovaného o úhradu vyzval téhož dne advokát žalobkyně, a tuto výzvu v tentýž den i dle podacího lístku odeslal.4. Na základě shora uvedeného soud dospěl skutkově k závěru, že se žalovaným měla být uzavírána společností , právnická osoba, smlouva o spotřebitelském úvěru, byť se ji již nepodařilo doložit. Jednoznačně tato společnost na jeho účet převedla ze svých prostředků 16 000 Kč a sama pak vůči němu prohlásila a oznámila, že pohledávku postoupila žalobkyni.5. Nárok, který uplatnila žalobkyně, je nárokem ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout prostředky a úvěrovaný vrátit je a zaplatit úroky. I když žalobkyně uvedla, že smlouvu se již nepodařilo dohledat, nemění to nic na tom, že dle žaloby, i oznámení o postoupení pohledávky původní věřitelka, měla právě takovou smlouvu sjednávat.6. Podmínkou platnosti takové smlouvy je pak podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), že před uzavřením byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr lze poskytnout jen, pokud z výsledku posouzení nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, a nebyly doplněny ani při jednání, kde by ji soud po sdělení náhledu na věc v návaznosti na výsledky řízení vyzval a poučil, neboť se ho neúčastnila.7. Soud proto dovodil, že zde skutečně je bezdůvodné obohacení žalovaného, ovšem z důvodu absolutně neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Pozice žalovaného nemůže být horší za situace, kdy se úvěrová smlouva nedohledala, než kdyby předložena byla. Jestliže před jejím sjednáním nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a toto v řízení prokázáno, jedná se v rozsahu poskytnuté a nevrácené úvěrové jistiny o bezdůvodné obohacení, ovšem speciální, v režimu z. s. ú, kde je pravidlo vracení a otázka prodlení specificky upravena.8. Žalovanému tak soud uložil vrátit přijatou částku 16 000 Kč, a jelikož žalovaný nijak neosvětlil své současné poměry, učinil tak v základní lhůtě pro peněžité plnění. Při neplatné smlouvě nelze vycházet ani z ujednání ohledně splatnosti, ale ani z obecné úpravy vydání bezdůvodného obohacení. Teprve soud v takovém případě stanoví lhůtu nově dle speciální úpravy v z. s. ú., viz rozhodnutí NS ČR ve sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.9. Aby však mohl stanovit splátky, případně rozhodnout pro tentokrát, že nyní není schopen žalovaný splácet, musel by právě žalovaný takové své poměry soudu doložit. Jeho pasivita v tomto směru musí jít k jeho tíži.10. Jelikož dosud nenastala splatnost žalované částky, nelze přiznat nejen žádná smluvní plnění, pro která měla být podkladem neplatná smlouva (a tedy sjednány nejsou), ale ani příslušenství z titulu prodlení, ke kterému dosud s vracením přijatého plnění nedošlo. Úroky z prodlení proto soud zamítl výrokem II rozsudku.11. Současně je kapitalizoval ke dni rozhodnutí, a z celkové částky nárokované včetně nich plyne, že žalobkyni bylo přiznáno 82 % celkově žalované pohledávky, zamítnuto pak bylo 18 % a žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v řízení uspěla ve větším rozsahu, co do celkových 64 %. Tuto poměrnou část nákladů jí proto přiznal k náhradě.12. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, a náklady za zastupování žalobkyně advokátem. Odměna advokátu náleží ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, konkrétně příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy advokát používá ustálený vzor, ve kterém je měněno jen minimum údajů, jako číslo úvěrové smlouvy, výše jistiny, data atp. Dále mu náleží ke každému z úkonů paušální náhrada po 100 Kč jako pokrývající hotové výdaje podle § 14b odst. 5 písm. a), vše pak ve znění do 31. 12. 2024, kdy byly úkony učiněny. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně, tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 889 Kč, a přiznaných 64 % pak 1 209 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta.13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.