16 C 212/2025-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit výše uvedené částky s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení dle splatnosti jednotlivých vyúčtování. Žalobu pak odůvodnila tím, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, . Žalobkyně pak žalované odběr elektřiny vyúčtovala fakturou VS , var. symbol, za období od , datum, do , datum, na celkovou částku 6 499,14 Kč za odběr 1,07100 MWh, kdy na celkový odběr ve výši 6 499,14 Kč bylo zaúčtována úhrada 4 420 Kč, a zbylo tak zaplatit 2 079,14 Kč. Dále bylo součástí nároku bylo vyúčtování dodané elektrické energie za období od , datum, do , datum, v celkové výši 74 955,68 Kč, splatné dne 9.12.2024, na kterou byly započteny zaplacené zálohy ve výši 61 630 Kč, a k úhradě tak zbývá 13 525,68 Kč. Dále bylo nárokováno také 100 Kč za smluvní pokutu ve smyslu článku 5., právnická osoba, podmínek jakožto nedílné součásti předmětné smlouvy o dodávkách elektřiny, a dále smluvní pokuta ve výši 1 600 Kč účtované fakturou VS , var. symbol, ze dne 4. 11. 2024, splatné dne 14. 11. 2024, účtované za opakované porušení smluvních podmínek. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 24.3.2025. Žalovaná pak nic neuhradila.2. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.3. Svá v žalobě uvedená tvrzení doložil žalobce listinnými důkazy, a to smlouvou o dodávce elektřiny, všeobecnými obchodními podmínkami smluv, předmětnými fakturacemi, a dále předžalobní upomínkou. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, . Žalobkyně pak žalované odběr elektřiny vyúčtovala fakturou VS , var. symbol, za období od , datum, do , datum, na celkovou částku 6 499,14 Kč za odběr 1,07100 MWh, kdy na celkový odběr ve výši 6 499,14 Kč bylo zaúčtována úhrada 4 420 Kč, a zbylo tak zaplatit 2 079,14 Kč. Dále bylo součástí nároku bylo vyúčtování dodané elektrické energie za období od 8.11.2023 do 4.11.2024 v celkové výši 74 955,68 Kč, splatné dne 9. 12. 2024, na kterou byly započteny zaplacené zálohy ve výši 61 630 Kč, a k úhradě tak zbývá 13 525,68 Kč. Dále bylo nárokováno také 100 Kč za smluvní pokutu ve smyslu článku 5.1. obchodních podmínek jakožto nedílné součásti předmětné smlouvy o dodávkách elektřiny, a dále smluvní pokuta ve výši 1 600 Kč účtované fakturou VS , var. symbol, ze dne 4. 11. 2024, splatné dne 14. 11. 2024, účtované za opakované porušení smluvních podmínek. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 24. 3. 2025. Žalovaná pak nic neuhradila. Žalovaná pak nic netvrdila ani neprokázala uhrazení dlužných částek.4. Za této situace pak má soud za prokázané, že u žalované došlo neuhrazením dodané elektřiny k porušení uzavřené smlouvy. Podmínky podnikání v energetických odvětvích potom stanoví zákona č. 485/2000 Sb., spolu s prováděcími předpisy. Žalovaná měla mimo jiné povinnost za odebranou elektřinu řádně platit sjednané zálohy, a vyúčtování. Soud proto uložil žalované povinnost k úhradě celkové dlužné částky včetně smluvní pokuty a úroku z prodlení, a to podle ustanovení § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch, a soud proto přiznal žalobci náklady řízení v plné výši, a to 800 Kč za soudní poplatek, náklady za právní zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb. za 3 úkony po 400 Kč, tedy celkem 1 200 Kč, dále 3 režijní paušály po 100 Kč, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH, které je právní zástupce žalobce registrovaným plátcem. Náklady celkem 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazených faktur, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výši pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když lhůtou k plnění je zásadně lhůta 3 dní od právní moci rozsudku.