19 C 49/2025-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že dne , datum, jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel s žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na svých webových stránkách smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru , částka, se splatností dne , datum, . Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný uvedl v žádosti. K ověření totožnosti byl žalovaný povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti. Podpis žalovaného ve smlouvě byl nahrazen unikátním SMS kódem, který mu byl zaslán v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené žalovaným ve formuláři žadatele o úvěr. Smlouva a související dokumenty nabyly platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany žalovaného umístěného na internetové webové stránce předchůdce žalobce. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, . Žalovaný však termínu splatnosti poskytnutý úvěr neuhradil, došlo proto k zesplatnění jak jistiny úvěru , částka, , tak i poplatku , částka, , tj. celkem částky , částka, ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena původním věřitelem na žalobce. Žalobce zaslal žalovanému dne , datum, výzvu k plnění.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.4. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, do , datum, .6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a o poskytovaném spotřebitelském úvěru, předpokládané zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.7. Z potvrzení o platbě, vystaveného , právnická osoba, . dne , datum, bylo zjištěno, že z účtu právního předchůdce žalobce č. , hodnota, /, Anonymizováno, byla dne , datum, provedena platba ve výši , částka, ve prospěch účtu č. , č. účtu, .8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s přílohou této smlouvy, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru žalobce.10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Žalobce je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).13. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobce tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného (resp. jeho právního předchůdce). Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, soud ho proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložil důkazy prokazující, že by jeho právní předchůdce před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. K písemné výzvě soudu, která předcházela nařízenému jednání, žalobce nereagoval. Jaká byla tvrzení žalovaného a co konkrétně právní předchůdce žalobce o majetkových poměrech žalovaného zjistil, žalobce k výzvě soudu neuvedl. Již z tohoto je zřejmé, že právní předchůdce žalobce příjmy a výdaje žalovaného nijak neprověřoval, když se zcela spokojil s pouhým tvrzením žalovaného. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do , datum, obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před , datum, však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, , kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.18. V posuzované případě se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojil s pouhými prohlášeními žalovaného o jeho schopnosti úvěr splácet, aniž by si skutečnosti ohledně jeho příjmů a výdajů jakkoli zjistil a prověřil. Požadavek na to, aby si žalobce, resp. jeho právní předchůdce, vyžádal například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na b