20 EVC 1/2024-95 — Okresní soud v Liberci

Žalobkyně se návrhem na vydání Evropského platebního rozkazu domáhala zaplacení 23 560 PLN spolu s příslušenstvím v podobě úroku ve výši 8 062,53 PLN. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná si u žalobkyně dne 11. 12. 2022 objednala biopalivo a kapalinu do ostřikovačů. Žalovaný (patrně má být správně žalobkyně; pozn. soudu) plnění splnil dne 15. 12. 2022. Žalovaný objednané zboží převzal. Následně žalobce vystavil fakturu , číslo, na částku 61 560 PLN, z níž byla uhrazena pouze část.Na základě těchto tvrzení sice byl vydán EPR, nicméně žalovaný proti němu podal odpor.Žalovaný se k věci samé a žalobě uvedl, že došlo ke zneužití jeho údajů. Na dokumentech není a ani nebyl jeho podpis. Fakturu nevystavoval, podpis není jeho. Netušil, že něco takového existuje, až když to přišlo do datovky. Jeho kolega, s kterým měl dříve autodíly, si vystavil fakturu v Polsku s jeho IČO. Nejedná se bohužel o první případ.Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v Polské republice, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má místo pobytu v České republice na adrese , adresa, . Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci.V důsledku vyjádření žalovaného dospěl soud k názoru, že je třeba tvrzení žalobkyně doplnit, neboť pro účely projednání věci byla předložená tvrzení nedostatečná – neúplná a neurčitá. Z toho důvodu soud žalobkyni vyzval k jejich doplnění a osvětlení nedostatků, a to písemně usnesením ze dne 1. 8. 2025, č. j. 20 EVC 1/2025-86. Konkrétně žalobkyni mj. vyzval, aby uvedla okolnosti rozhodné pro posouzení rozhodného práva a především okolností vzniku tvrzeného závazkového vztahu (jakým způsobem došlo k jeho uzavření, co bylo/je jeho předmětem, za jakých podmínek, v čem závazek spočíval atd.). Sjednání splatnosti závazku a dalších podmínek, způsob výpočtu úroku. Pro případ, že nedojde k odstranění uvedených nedostatků, upozornil, že se to může projevit na procesním výsledku daného sporu. Zároveň žalobkyni vyzval ke sdělení, jaký advokát byl ustanoven jako zmocněnce pro doručování písemností s poučením, že nebude-li tato splněna soud další písemnosti uloží s tím, že účinky doručení písemnosti (rozhodnutí) nastávají třetím dnem po uložení, dle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.Vzhledem k neodstranění nejasností ohledně uplatňovaných nároků, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalobkyni ke konkrétnějším tvrzením a aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015.). Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř.Vzhledem k tomu, že žalobkyně, s ohledem na nedostatečné vyjádření v žalobním návrhu a především předloženou obranu žalovaného, tedy neposkytla soudu dostatečná tvrzení, neodstranila neúplnost a neurčitost jejího podání. Soud tedy nemohl daný případ věcně projednat. Žalovaný především sporoval uzavření daného závazku a pravost podpisů na listinách předkládaných žalobkyní. S ohledem na znění návrhu na vydání EPR nebylo ani možné přiřadit jednotlivé důkazní návrhy k případným tvrzením žalobkyně. Soud tedy v důsledku procesní ekonomie nepřistoupil ani k dokazování ve věci. Nadto byly převážně předloženy soudu v polském, případně jiném cizím jazyce. Úředním jazykem pro komunikaci se soudem je jazyk český a soudy nejsou oprávněny provádět v řízení důkazy bez jejich úředního překladu, či ho opatřovat za účastníky. V konečném důsledku tedy dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, neboť v důsledku procesní neaktivity žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, za což je procesně odpovědná. Žalobu tedy v celém rozsahu zamítl.S ohledem na výsledek řízení má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu dle ust.§ 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se však výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Soud tedy právo náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.